#3 Cestou do Dali: Šílený řidič, zatmění Slunce i nálady

BettyG
13. 8. 2020
Minut čtení: 6

Aktualizováno: 19. 10. 2020

Období cesty: Červen 2020, pokračování článku Yunnan #2: Kamenný les a Red Lands

Zatímco první den naší cesty byl dost nabitý (stihli jsme navštívit Kamenný les a taky terasy Red Lands u města Dongchuan), den druhý byl celkem opačný - celý jsme jej strávili na cestě. Čekal nás přesun do dalšího bodu našeho cesto plánu, do historického města Dali. Což nejprve znamenalo dostat se s naším řidičem z Dongchuanu zpátky do hlavního provinčního města Kunming a tam nasednout na rychlovlak, který nás zaveze přímo do destinace.

Města Dongchuan a Kunming dělí cca 180 km. Část cesty stále lemovaly červenající se terasy, ke kterým se později přidala rozkvetlá bramborová pole. Z těch byl nadšený hlavně náš průvodce Nixon. Na každé zastávce nám připomínal, jaká to je krása a že si pole musíme vyfotit. Fotek polí mám asi 24, z toho 90 % jsem pořídila jen proto, abych Nixonovi udělala radost :D Drobné bílé kvítky se v barvách okolních teras vážně hezky vyjímaly, ale nadšení jsem sdílet nedokázala. Protože ...

Trasa naší expedice do provincie Yunnan: Donchuan, Kunming, Dali

Autem do Kunmingu: Čínský styl řízení v praxi

Ty zastávky po cestě pro mě představovaly spíš záchranné checkpointy mezi zdánlivě nekonečnými úseky vedoucími zpět do Kunmingu. Přesto (nebo právě proto?), že jsme ten den neměli v plánu žádné obhlídky měst nebo výšlapy do kopců, level adrenalinu zůstával dost vysoko, a to kvůli řidičovu šílenému stylu řízení.

Asi jsme měli počítat s tím, že najmutí soukromého řidiče bude sice komfortní z hlediska času, ale nekomfortní z hlediska zážitku. Co jsme si mysleli?! V Číně jsme už 3 roky a na silnicích jsme viděli snad všechno! Pravidelné vjíždění do kruhového objezdu z té strany, ze které se to zrovna nejvíc hodí (a následné ucpání všech příjezdových směrů na hodně dlouhou dobu), pravidelné 4proudové kolony na 2proudové silnici, myškování, naprostá ignorace dopravních značení, konstantní troubení... A místní „U-turns“, kdy se auto na rychlostní silnici může znenadání otočit o 180°? Ty jsou taky unikát, nad kterým zůstává rozum stát :D Zrovna dneska jsme narazili na trefný komentář: "Common sense is quite uncommon on chinese roads" aneb:

Běžný selský rozum není na čínských silnicích moc běžný.

Náš řidič měl kombinaci několika těchto nešvarů + 1 navíc: Osobitý styl předjíždění. Předjížděl zásadně do nepřehledných serpentinových zatáček anebo v situacích, kdy proti nám docela očividně a docela blízko jelo jiné auto. A místo toho, aby při předjíždění aspoň šlápl na plyn, abychom ten manévr měli všichni rychle za sebou, on při tom naopak zpomaloval. Asi pro jistotu, aby případná srážka s protijedoucím autem proběhla v co nejmenší rychlosti. Měl to vlastně promyšlené!

Hodněkrát jsme měli neuvěřitelné štěstí, že vedle nás byla např. ještě užší boční cestička, do které se nám protijedoucí auto mohlo v případě potřeby vyhnout. A situace v případě potřeby nebyla zrovna tak málo častá, jak by se mohlo zdát. Co jsem si ale všimla, byl to docela normální styl jízdy úplně všech. V mnoha případech jsme to byli zase my, kdo se musel vyhýbat autům, která se z ničeho nic objevila přímo před námi - jedoucí v protisměru a samozřejmě v našem pruhu.

S kamarády jsme se shodli, že dokud nedorazíme do Kunmingu, je lepší spát. Nebo přece jen koukat na ty kvetoucí brambory. Ale v žádném případě na dopravní situaci před námi. Italští řidiči sem beztak jezdí na školení!

Zatmění Slunce a na skok v Kunmingu

Kromě stylu jízdy udržoval pocit dobrodružství i fakt, že nad našimi hlavami právě probíhalo částečné zatmění Slunce! Z Evropy moc viditelné nebylo, ale lidé v jižní Asii o něj nebyli ochuzení a my zrovna byli na tom správném místě. Záchranné checkpoint zastávky tak mohly být k mému potěšení častější, než by tomu bylo jindy, protože tak jedinečnou vesmírnou podívanou jsme si chtěli náležitě vychutnat!

I přes zastávky po cestě jsme do Kunmingu dorazili s mírným předstihem a mohli si tak ještě projít alespoň miniaturní část jeho historického centra. Měli jsme na to přesně 10 minut :D Takže rychlá procházka, pár fotek a zpět do auta směr vlakové nádraží. Tam jsme se s těžkým srdcem rozloučili s Nixonem, s radostí se rozloučili s řidičem a pokračovali k první nádražní kontrole. První z mnoha.

V Kunmingu se nachází spousta pagod a nejznámějšími jsou pagody Západní a Východní. Tohle je jedna z nich.

Vlakem do Dali: Přes sedmero kopců, řek a kontrol

Před celou naší výpravou do provincie Yunnan jsme čekali, že nejdůkladnější kontroly skrz korona-opatření přijdou hned na letišti v Zhuhai nebo na příletu v Kunmingu. Tam ale vše proběhlo standardně (až na skenování QR kódů, o kterých jsem mluvila dříve) a to nás trochu falešně ukolébalo k domněnce, že cestování po koroně už je zase pohodlné a bezproblémové. O co víc ale byly laxní kontroly na zmíněných letištích, tím víc jsme si je užili na vlakových nádražích. Naštěstí jsme vlakem jeli jen jednou.

Do samotné nádražní budovy se každý dostane až po předložení ID a jízdenky - to bylo standardem i v době před koronou a pro čínské domorodce to stále standardem zůstává. My jsme ale zahraniční, očividní ne-Číňani. A tak jsme museli poskytnout celý mix informací: pasy, jízdenky, telefonní čísla, věk, poslední vstup do země, čísla víz, důvod pobytu v Číně, ...

Ptali se úplně na všechno, přestože by stačilo otevřít náš pas, kouknout na něj, ověřit v systému a pustit nás. Nejen teda, že se takto vyptávali, ale zároveň si to lenochodím tempem ručně přepisovali i do svých papírových archů před sebou. #21stCentury

Kontrola každého z nás trvala asi 8 minut, což se při cestování v 6 lidech docela protáhne. A protáhne se to taky v případě, že každý z vašich spolucestujících španělských kamarádů má 4 dlouhatánská jména, která úředníci jen horko-těžko přepisují 😄 Žádný Li, Lin nebo Kuang, jak je tomu v Číně. Ale poctivé 23 znakové jméno.

A ani jazyková bariéra celému kontrolnímu procesu zrovna nepomáhala. Pak si úředníci naše pasy a víza samozřejmě nafotili na své telefony - to se vždy pobavím, když si vzpomenu na EU a její GDPR alá superbezpečné ochraňování osobních dat. Tady v Číně naše pasy figurují v soukromých mobilech už minimálně 30 lidí. Na závěr nechybělo měření teploty.

Do příjezdu vlaku zbývalo asi 30 minut a jako vždy se na nástupišti objevil na minutu přesně. Našli jsme svoje místa, usadili se a před námi bylo 300 km do města Dali, tedy 2 hodiny cesty. Rychlovlaky jsou vážně rychlé!

Čínské vlaky jsou známé tím, že nikdy nemají zpoždění. A patří k nejrychlejším na světě!

Abychom se po cestě nenudili, hned po opuštění stanice za námi došla další kontrola, tentokrát členové komanda S.W.A.T., aby znovu zkontrolovali naše pasy, víza, tel. čísla a bůhvíco ještě. A jen co tato parta 4 uniformovaných pánů odešla, přišly 2 uniformované dámy, aby znovu překontrolovaly, že máme všechny dokumenty v pořádku a znovu si vyžádaly naše telefonní čísla. Čekali jsme, kdo přijde po dámách, ale už byl konečně klid. Až do příjezdu na vlakové nádraží v Dali.

Místní obyvatelé jsou už asi korona-imunní, veškeré speciální kontroly se týkaly jen osob, které jsou očividně ze zahraničí.

Stejně jako v Kunmingu, i tady v Dali bylo vlakové nádraží obří jako letištní hala. Nechyběly kontroly při opouštění budovy, které byly tentokrát stejné jako na těch letištích. Naskenujete a vyplníte QR kód (informace o zdravotním stavu a poslední navštívené provincii) a jdete ven. Tak rychlé a pohodlné - pokud jste domácí.

Pak jsme ale přišli na řadu my (opět nikoho nezajímalo, že jsme rezidenti a nikoli krátkodobí turisté) a zase to stejné kolečko: jméno, pas, víza, den příletu do země, věk, telefonní číslo, národnost, měření teploty ... A zase to jejich p-o-m-a-l-é ruční přepisování do papírového formuláře. A zase ta nekonečná španělská jména. A zase focení našich pasů. Kontrola naší skupinky trvala tak dlouho, že celé přeplněné nádraží se mezitím kompletně vyprázdnilo. Nebudu lhát, byla jsem maximálně nas*štvaná (a hladová a unavená) a ještě víc mě dopalovaly řeči kamarádů typu "Vždyť oni to přece musí dělat! Všude číhá korona, museli jsme počítat se speciálními opatřeními!" Takže mezi námi došlo i na výměnu názorů ohledně obhajoby a kritiky celého toho (z mého pohledu) nelogického, byrokratického, zbytečného a národnostně zaměřeného kontrolního systému.

Konečně jsme vyšli ven před nádražní halu a na parkovišti už nás (asi hodinu) čekal náš řidič č. 2. Ten s námi zůstal po zbytek našeho výletu a vzhledem k tomu, že náš původní průvodce své průvodcování 2 dny předem odvolal, tento řidič bravurně zastal i jeho funkci. A řídil skvěle ❤️

Nálada mi poskočila, jen co jsme přijeli na hotel - Martin vybral krásný malý hotýlek a náš pokoj byl superútulný! A personál dokonce i mluvil anglicky! To bylo po všech těch dohadech s kontrolory v lámané čínštině dost osvěžující a komunikace byla najednou tak jednoduchá.

Ten den už jsme nestíhali nic jiného, než si na pokoji rychle vyložit zavazadla, vyrazit do nočního města najít aspoň jednu restauraci, kde vaří i po 22. hodině (mission almost impossible) a zase se vrátit na hotel, abychom načerpali sílu do dalšího dne. Doufala jsem, že během spánku se mi do mysli vrátí optimismus, dobrá nálada a že druhý den nám město tu rozmrzelou cestu řádně vynahradí. A to se taky stalo! :)