#2 Kamenný les a barevné terasy v Red Lands

BettyG
14. 7. 2020
Minut čtení: 6

Aktualizováno: 19. 10. 2020

Období cesty: Červen 2020, pokračování článku Yunnan #1: Cestování po Číně v době korony

Po snídani-nesnídani jsme se před hotelem potkali s naším prvním (a nakonec vlastně i jediným) průvodcem. Byl to takový čiperný starší pán se skvělou angličtinou a jménem Nixon (takže jsem měla nutkání jej oslovovat "pane prezidente", haha), který se na další 2 dny stal součástí naší výpravy.

Spolu s ním a kamarády jsme naskočili do auta, ve kterém už nás čekal řidič a vyrazili jsme vstříc naší první zastávce, národnímu parku Naigu Shilin (Naigu Stone Forest), tedy do Černého kamenného lesa.

Po cestě nás Nixon zásoboval různými více či méně zajímavými informacemi. Třeba že jsme přijeli zrovna během borůvkové a broskvové sezony, že se nacházíme ve 2.000 metrech nad mořem, taky jsme se dozvěděli, že provincie Yunnan je svou rozlohou větší, než celé Německo a že ve městě Kunming žije 6,5 milionu osob! V jediném městě! Které ani nepatří mezi čínské velikány! A tak jsme z Kunmingu pokračovali 90 km, až jsme dorazili na místo.

Černý kamenný les (Naigu Shilin, 乃古石林)

Národní park zabírá asi 450 km2 (pro srovnání: rozloha Prahy je 490 km2) a je po něm pojmenovaný celý přilehlý "okres", který tvoří celkem 7 scénických oblastí: od kamenných lesů, přes krasové jeskyně až po jezera, vodopády a další. Z těchto sedmi částí jsme se rozhodli navštívit kamenný les "Naigu", což znamená "černý". Jak nám Nixon prozradil, 10 km od něj se nachází i jeho protipól - kamenný les, který je tvořený skalami bílými.

Od Nixona jsme se taky dozvěděli, že touto dobou bývá celý národní park plný turistů. My ale přijeli v době, kdy se kvůli koroně nikomu moc cestovat nechce, což je super :) Vstupné bylo levnější - z původních 130 CNY jsme za osobu zaplatili jen 12 CNY (cca 40 Kč) a za celé 3 hodiny, které jsme v parku strávili, jsme potkali asi jen 5 dalších lidí. Měli jsme tedy skoro soukromou prohlídku, co víc si přát!

Park patří do turistické kategorie s hodnocením "5A", což jej řadí mezi TOP místa, která v Číně můžete navštívit.

Turistická místa Číny se podle své atraktivity rozdělují do kategorií A až AAAAA neboli 5A. Pravidla jsou jednoduchá: Čím víc "A" destinace získá, tím je pro místní turistický ruch významnější a prestižnější.
Hodnotí se nejen samotná zajímavost místa, ale ohled se bere i na dodržování čistoty, bezpečnost, dopravní dostupnost a další. V roce 2018 se mohlo hodnocením "5A" pochlubit 248 turistických míst!
Toto hodnocení se ale v průběhu let může změnit - samozřejmě k lepšímu, ale stejně tak může místo o svůj rating přijít. Důvodem může být porušování pravidel k udržení životního prostředí, předražování nebo nespokojené recenze od návštěvníků. Manažeři jednotlivých destinací jsou tak neustále motivovaní kvalitu míst zlepšovat nebo alespoň udržovat.

První pohled na tento "kamenný les" byl hodně působivý! Kolem nás byla jen červenající se pole a "les" vypadal jako tajemná šedá zubatá zeď tam v dáli.

Hned mě napadlo, že by to byly skvělé kulisy k filmu! Když se navíc vezme v potaz, že nedaleko se nachází jeho bílá varianta... Na scény souboje dobra proti zlu jako dělané :) Popravdě, tyhle filmové myšlenky mě pronásledovaly po celou dobu našeho yunnanského výletu. Místa, která jsme postupně navštívili, byla tak neskutečná, že jsem si jako v dobrodružném filmu nebo pohádce připadala každý den! No, a nakonec nám Nixon vyjmenoval několik filmů, které se tam vážně natáčely! :D Ani jeden ale neznáme.

Spletité uličky nás vedly různými směry, procházeli jsme místa úzká snad jen 20 centimetrů, míjeli jsme jeskyně, jezera i jezírka a užívali si výhledů ze samotných vršků skal, kam vedly vytesané nebo postavené schody.

Různá skalní sousoší si pro své tvary vysloužila různá jména: "Osm nesmrtelných", "Souboj draka a tygra", "Sloní skála", "Velbloudí skála"... Mezi všemi těmi vysokými zdmi jsem se cítila jako mravenec a při pomyšlení, že skály se do současné podoby formovaly přes 270 milionů let, si člověk znovu připomíná, na jak krátké návštěvě na tom světě je.

Jak jsem zmiňovala, kromě naší skupinky jsme tu moc jiných turistů nepotkali. Musela jsem se ale hodně smát, když jsem viděla jednu čínskou dámu, která se parkem procházela s typickým deštníčkem v ruce a s tím otevřeným parapletem se snažila prodrat i mezi těmi pár centimetrovými skalními skulinami :D Natočit ji na video jsem se ale neopovážila.

Yunnanské jídlo

Po návštěvě parku jsme vyrazili na oběd do Nixonem doporučené pouliční restaurace, což jsou zpravidla jednoduché místnosti s kulatými stoly. Přijdete, obsluze řeknete co byste chtěli (je lepší se domluvit, objednávání z bezobrázkového jídelního lístku může být nebezpečná loterie) a pak už se hoduje.

Objednávání jídel je ale při cestování trochu oříšek. Každá provincie má svůj osobitý jídelníček, a tak často nemají jídla, na která jsme zvyklí a naopak nabízí místní speciality, které (zatím) neznáme.

Každá provincie Číny má svá typická jídla, se kterými se v jiných částech země nesetkáte.

Už při návštěvě této první restaurace šlo poznat, že jsme v provincii, která se nachází víc na západě a mísí se tak s kulturami sousedních zemí a místních menšin. Poprvé za celý pobyt v Číně jsme se tady setkali s výborným grilovaným kozím sýrem. Ten v zhuhaiských restauracích rozhodně nenajdeme. Obsluha nám doporučila i tradiční místní bramborové placky, které jsme si hned zamilovali! Já s Martinem proto, že to byly vlastně naše tradiční české bramboráky, při kterých se naše patriotické chuťové buňky radovaly a Španělé si je zamilovali zase proto, že byly prostě skvělé :D Od té doby jsme si je objednávali vždy a všude.

I na opačné straně světa patří bramborák mezi typické místní jídlo!

Terasy v Red Lands

Po obědě jsme pokračovali dál. Už v okolí národního parku Naigu Stone Forest jsem si všimla nezvykle červené půdy, která nás provázela až 200 km na sever do oblasti Dongchuan, našeho druhého cesto-cíle. Místní krajině zvané Red Lands (doslova "červená pole") se pro její pestrobarevnost přezdívá "Paleta bohů".

Několika proudové silnice spojující velká města jsou v Číně na skvělé úrovni. To ale nebyl případ cesty do Dongchuanu. Oblast se nachází vprostřed pravého čínského venkova, takže pohodlné dálnice najednou vystřídaly prašné úzké vesnické cestičky, které byly navíc prošpikované hlubokými výmoly, takže jsme v autě neustále nadskakovali. Když se k tomu připočítal řidičův nebojácný styl jízdy, byl z toho docela adrenalinový zážitek! Několikrát jsme taky potkali dobytek, který se po cestě líně procházel - a který měl v dopravní hierarchii samozřejmě přednost :)

Terasy v Red Lands patří mezi místa, která zatím nejsou v hledáčku masového turismu, ale jejich popularita postupně roste s tím, jak se krásné fotografie z této oblasti šíří sociálními sítěmi. Pokud během západů a východů slunce nemáte zrovna zataženo a tedy šedivo (jako jsme měli my), je tohle místo opravdu #instafriendly.

Důkazem nerozvinutého turismu byl i fakt, že v širém okolí byl celkem problém sehnat ubytování. Jak jsme ale viděli při procházení vesničkou, stavba několika penzionů nebo menších hotelů už byla v plném proudu. Za pár let se asi poklidná atmosféra změní.

Do Dongchuanu jsme dorazili v pozdním odpoledni, právě včas na západ slunce. Jen kdyby se všechny mraky nehromadily právě na tom západě! :D Sedli jsme si na zem, užívali si ty jedinečné výhledy a momenty a přitom pozorovali jak slunce pomalu mizí za horizontem. Ten den už nás čekala jen večeře a příjezd na hotel. Jen na úplně jiný, než jsme doposud plánovali.

Během večeře nám Nixon oznámil, že hotel, ve kterém jsme měli spát, naši rezervaci zrušil. Prý kvůli nedostatku hostů, což asi majitel zjistil zrovna pár minut předtím, než jsme se měli jet ubytovat, haha 😀 Spíš šlo zase o to, že jako zahraniční hosté (přesto že jsme v Číně rezidenti...) platíme v představách mnoha místních za vetřelce s jediným záměrem: nákazu po Číně znovu rozšířit.

Ze zrušení hotelu jsme byli naštvaní, naštvaný byl i Nixon, ale naštěstí nám během chvilky domluvil jiné ubytování. Nejprve jsem si myslela, že mít na našem výletu čínského průvodce je zbytečné, ale (nejen) v této chvíli jsem byla ráda, že je tam s námi. V tuhle noční hodinu bychom nocleh našli jen těžko - byli jsme doslova in the middle of nowhere, uprostřed ničeho.

Naše rozhořčení ale přešlo hned, co jsme na hotel přijeli. Byl úplně nový, útulný, liduprázdný, s milou obsluhou a ke snídani se servírovaly snad ty nejlepší nudle, jaké jsem kdy jedla!

Když jsme si navíc v 6 ráno přivstali, abychom viděli východ slunce nad terasami (opět zamračeno a fotky nic moc), na vyhlídkové místo jsme to měli jen necelých 5 minut loudavé procházky. Nakonec jsme byli rádi, že předchozí hotel rezervaci zrušil. Asi vážně platí, že všechno zlé je k něčemu dobré, i když to člověk v daný moment ještě nevidí.

Nudle, rajčata, zelenina, vajíčka, oříšky, mňam!

Další den jsme se z Red Lands vydali zpět do města Kunming a po cestě se ještě několikrát zastavili, abychom si užili ty nádherné vyhlídky. Mimo jiné jsme narazili i na starý čínský pár, který nám za pár juanů rád zapózoval. Když teď koukám na internetové fotky, pózují snad všem příchozím! Nixon vážně nepřeháněl, když nám říkal, že Jsou to místní celebrity! :D

Na horizontu jsme taky viděli jeden z nejstarších stromů provincie - fíkovník, který je starý více než 1000 let.