#7 Soutěska tygřího skoku: 2denní horská túra a ŽIVEL (den 2.)
- BettyG
- 2. 6. 2021
- Minut čtení: 6
Aktualizováno: 8. 6. 2023
Období cesty: Červen 2020, pokračování článku: #6 Soutěska tygřího skoku: 2denní horská túra a ZÁSNUBY (den 1.)
Ráno se jdu protáhnout na terasu, počasí je nádherné a moje nálada jakbysmet. Kdoví, čím to! :D Mám pocit, že dnes mi úsměv ze rtů nezmizí!
"Are you and your fiancé ready for breakfast?" dobírá si mě Alvaro, který už byl taky vzhůru. Jsme s mým snoubencem připraveni na snídani? Haha, na to nové oslovení si musím zvyknout!
Čekání na snídani bylo zdlouhavé, a tak jsme zatím s Martinem a Victorem vyběhli na střešní terasu - Victor už nebyl náš osobní Frodo, ale osobní fotograf. Udělal nám asi 85 fotek s kytkou a prstýnkem, jen to ranní sluníčko pálilo dost ostře a trochu nás oslepovalo, což odrážel i výsledek snímků.
Ranní výhled do okolí nám vynahradil všechno, co jsme včera kvůli dešti neviděli. Nad hlavou se nám tyčily vrcholky hor, ještě výš zářilo azuro, v roklinách se válelo pár bílých mraků a kolem nás 50 odstínů zeleně!
Zpět u snídaňového stolu jsem kamarádům rozdala pěkný balík náplastí na jejich bolavé paty (a mně se včera smáli!), najedli jsme se a byli připravení na další túrovací den.
Sbalili jsme si těch pár švestek, co jsme si s sebou v batohách nesli a přišlo dilema: Jak moji krásnou zásnubní kytku k batohu připevnit? Dovnitř se nevešla, v náručí ji taky neponesu.. nakonec to chtělo 3 páry šikovných rukou, abychom ji bočními přezkami připevnili k batohu. Kytka nepadá, květy kvetou, voní, můžeme vyrazit!
Paní majitelka ještě každému nabalila 2 jabka na cestu, vodu, my znovu za všechno poděkovali, rozloučili se a vyrazili vstříc dalším kilometrům. Túrovat dnes budeme jen do oběda, poté máme sraz v restauraci s naším řidičem, který nás zaveze k centru Soutěsky a večer pak zakončíme ve městě Lijiang, kde strávíme příští 2 dny. Na to město se těším neskutečně moc!
Nejkrásnější batoh ze všech! :D
Jdem a jdem hezkou pěšinou přes pole, když najednou: "ŠŠŠŠ, STOP! Lidi, viděli jste to?!" Zastaví naši výpravu Alvaro, který s očima dokořán hleděl na cestu před náma. Jen krok od nás úzkou stezkou prosvištěl had! Jak rychle se objevil, tak rychle zase zmizel, ale my stáli jako opaření ještě pár vteřin. Zahlédli jsme ho všichni - černý obří had! Wow! Jestli byl v tuhle chvíli někdo z nás ještě rozespalý, tohle ho zaručeně probralo!
Hikování v tento den bylo super. Na úpal bylo ještě dost brzo a oproti včerejšku za celý den nespadla ani kapka. Což v tomto terénu bylo dost velké štěstí! Cesta nás často vedla po asi metr široké pěšině, kterou z jedné strany lemovala vysoká skalní stěna a ze strany druhé několik set metrů hluboký sráz. Jít tudy v mlze, dešti a uklouznout, jako se nám to několikrát podařilo včera ... brrr, ani ten scénář nechci domýšlet. Ale míjet v tomhle místě nádherný vodopád, který na cestu dopadal a pak zase volně odpadal dál, to byl zážitek! :)
Okolí bylo divoké, nebezpečné a dechberoucně krásné. A s kaktusama!
Lidi versus kozy
Po chvíli jsme naši skupinku museli znovu zastavit - a zase za to mohla zvířata. Tentokrát nikde nesvištěli hadi, ale kráčela proti nám banda koz s dost nepříjemně vyhlížejícím párem kozlů. Kdyby nás někdo pozoroval z dálky, asi by se pobavil: My stáli a vyčkávali, jestli se kozy rozeběhnou proti nám. Kozy stály a taky čekaly, co bude. Strategické debaty probíhaly na obou stranách.
Na té naší ale asi přece jen víc, protože kozy se při tom vyčkávání začaly v klidu pást a my horko těžko vymýšleli, jestli je lepší:
a) jít pomalu vpřed a po cestě si na té úzké cestě s kozami "vyhnout"
b) sejít vpravo z kopce dolů (štěstí, že úsek, kdy vedle nás byly jen příkré srázy jsme zrovna minuli) a nechat kozí výpravu projít
c) vyšplhat na skalnatý vršek vlevo (štěstí, že úsek kolmých stěn jsme zrovna minuli) a nechat kozí výpravu projít
Za pár minut už jsme šplhali nahoru a skupinka koz se loudavým krokem vydala vpřed.
Párek kozlů se na cestě pod námi začal dost divoce bít těma jejich mohutnýma rohama a vůbec to nebyla hezká podívaná, při které byste si chtěli zvířátka pohladit! Dost jsem si oddychla, když byla tlupa za zatáčkou, my mohli slézt a pokračovat dál.
O pár kroků později jsme narazili na druhou bandu koz. Tyto už ale nevypadaly tak nebezpečně, i když respekt z nich pořád šel. A hlavně jsme je potkali v místě, kde kolem nás byla křovinatá rovina, takže jsme se tentokrát vyhnuli i bez strategické porady.
Cestou jsme pořád fotili, kochali se přírodou a sluncem zalitými roklinami, povídali si a najednou začali potkávat víc a víc turistů. Dvoudenní 22 kilometrová horská túra byla za námi a my už byli jen kousek od hlavního turistického místa této oblasti - Soutěsky tygřího skoku. Přímo k ní nás ale zaveze až náš řidič, se kterým jsme si domluvili sraz lehce po poledni v jedné nedaleké restauraci. A jdeme pekelně pozdě!
S Mapy.cz šla bych světa kraj!
I tentokrát jsme si ověřili, že na zahraniční túrování je nejlepší aplikace Mapy.cz. Vůbec nechápeme, jak je to možné, ale ukážou vám každou cestičku a ví o každé zkratce, i když se zrovna nacházíte v sebevětším zapadákově a to na úplně jiném kontinentu. A Google mapy? Ty se můžou jít zahrabat, protože často nerozpoznají ani řeku od pevniny.
Co ale Mapám přeci jen nejde, je časový odhad - všechno nám trvalo 2x dýl, než nám aplikace podsunovala. Že za to nemůžou Mapy, ale to jen my byli tak pomalí? Tomu byste snad nevěřili! :D
Konverzace ke sklonku obou túrovacích dnů se až podezřele podobaly:
Unavený Kdokoli: "Už tam budeme?"
Martin, strážce aplikace: "Jo, ukazuje mi to už jen 30 minut!"
... o 30 minut později ...
Extrémně unavený Kdokoli: "Už tam teda budeme?"
Martin: "Jo, už mi to ukazuje jen, hmm, 28 minut."
"Damn it, Mapy.cz, you are lying all the time!" (Mapy.cz, běžte se bodnout, pořád jen lžete!) zaznělo nejedenkrát z nejedněch španělských úst. Ale my Češi si nestěžovali a byli na aplikaci pyšní, protože kde jsou nějaké španělské mapy, které by ty naše trumfly, ha?
Jak jsme dorazili k Soutěsce
Jak jde asi z fotek poznat, v tyto dva dny jsme měli celou stezku jen sami pro sebe (až na ty hady a kozy). V normálním čas (tj. v čase bez korony) je ale túrování Soutěskou skákajícího tygra hodně populární a cesty jsou prý doslova přeplněné - tato část Tibetské náhorní plošiny je svou krásou proslulá! Brzo jsme ale zjistili, že ještě populárnější je naskočit do jednoho ze stovky turistických autobusů a nechat se k samotné Soutěsce přímo dovézt. Fúúúha, těch autobusů, co tu bylo! Mutěnice v době Burčákového pochodu jsou proti tomuto klidový jógový zážitek na samotě u lesa!
Už cesta k tomuto místu byla zážitkem: jak jsem řekla, dovezl nás tam řidič, což mluví samo za sebe. Přesněji to znamená divokou jízdu skrz nekonečné horské serpentiny, kdy jsme se na silnici každých pár metrů vyhýbali balvanům odpadnutých z okolních skal a na kaňon pod námi jsme díky chybějícím svodidlům měli výhled až příliš krásný. Další zatáčky, další kameny přes cestu a pak jsme konečně dorazili na místo.
Nejprve jsem si myslela, že nás zase honí bouřka, protože jsem slyšela dunivé hřmění. Když jsme ale sešli o pár (ok, o spoustu!) schodů níž k řece Jinsha, zjistili jsme, že hřmění nevychází z nebe, ale ze Soutěsky. Ta vřava pod náma všem doslova vyrazila dech! Voda jako utržená ze řetězu! Hukot jak na horské dráze!
Tady si člověk pořádně uvědomí, jak OHROMNÝM a taky dost DĚSIVÝM živlem ta voda je! O to šílenější je pomyšlení, že kdysi v historii se 4 blázni vydali tuhle řeku sjet na raftu. Poté už je (kupodivu) nikdy nikdo neviděl.
Myslím, že v tomto případě řekne video víc, než tisíc slov.
Jeden z nejhlubších kaňonů světa!
Soutěska skákajícího tygra má ocenění 4A (tzv. AAAA rating), čímž se řadí mezi nejkrásnější a nejzajímavější místa, která v Číně můžete navštívit. Od roku 2003 taky patří mezi poklady Světového dědictví.
Proč ten skákající tygr v názvu? Zase ty čínské legendy.. Podle jedné z nich honili lovci místní krajinou tygra, který před nimi utíkal, až se dostal k této divoké řece. Místo toho, aby se s hrůzou zastavil a nechal se lovci zabít, raději skočil do řeky - asi aby život ukončil podle svého. Jenže! Vprostřed řeky se nacházel obří balvan, od kterého se šelma odrazila, odskočila na druhý břeh a tam se lovcům ztratila z očí. Happyend! Tygr těch 25 metrů širokou řeku přeskočil (úplný Šemík!), o život nepřišel a Čína nabyla nového turistického střediska.
Místo je ale slavné nejen kvůli legendě. Tento kaňon, který je vytvořený mezi Horou nefritového draka a Haba sněžnou horou, má hloubku asi 3.800 m, čímž patří mezi nejhlubší kaňony světa. Takže už jen být v tomto místě, koukat nahoru do těch omračujících výšek a pod sebou pozorovat a slyšet tu hřmící vřavu řeky - to je něco, co člověka dostane. Příroda zase jednou čaruje!
A ještě si neodpustím: Zase mě tu zaujaly záchody a oproti předchozímu dni pozitivně! :D Už jste viděli takovou ceduli ukazující aktuální obsazenost kabinek? To prostě zanechá #wooow efekt! :D
Poté jsme se uchození, najezení, ohromení a vyčůraní vrátili do auta a pokračovali do 90 km vzdáleného města Lijiang - místu, kvůli kterému jsme celý tento 9denní výlet původně podnikli. Proč? Protože je nádherné! Ale o tom zase příště...
- B.
Co se nám přihodilo včera? #6 Soutěska tygřího skoku: 2denní horská túra a ZÁSNUBY (den 1.)
A co se dělo dál? #8 Lijiang: Klenot provincie Yunnan
Comments