Spousta loučení, čínský punč, Vánoce a návrat

Náš letošní čas před Vánoci byl jedním a nevýstižnějším slovem HEKTICKÝ. V myšlenkách jsme byli zaneprázdnění pořád - po 3 letech a pár měsících jsme chystali stěhování z Číny zpět do Česka (jak to probíhalo se dozvíte tady) a neustále dumali a přemýšleli, ať nezapomeneme vůbec na nic.

Míra frmolu v práci byla taky na(d) hlavu. Krom každodenních úkolů, které mě zaměstnávaly na celý 8hodinový pracovní čas, jsem najednou musela řešit věci spojené s ukončením smlouvy, čínského sociálního zabezpečení (které jsem ani nevěděla, že mám), telefonního tarifu, bankovního účtu a dalších věcí pro personální oddělení. Do toho zaučovat novou kolegyni - moji zástupkyni, pro kterou jsem navíc tvořila manuál na všechny "special cases = speciální případy", kterých je na výrobní lince, kterou jsem měla na starosti, k řešení až až. A já ten manuál vytvořila vymazlený! :D Proč někdo něco podobného neudělal na začátku i pro mě? Pracovní rozjezd bych měla asi o 1000 % jednodušší! 🤷‍♀️

A že jsme si oddechli aspoň po práci? No, jak se to vezme... :D Večer co večer nás totiž čekala hotová plejáda aktivit a setkání, ze kterých se mi točí hlava ještě teď!

Čas loučení a večeřového maratonu

* zahájily to Martinovy 3 každoroční večeře k oslavě čínského nového roku (co na tom, že Čínský nový rok letos připadá až na únor) se všema jeho podřízenýma

* následovala moje novoroční a rozlučková večeře s celým logistickým týmem (dostala jsem od nich hnědou čajovou sadu jako goodbye-dáreček)

* pak nás čekala rozlučková TDK večeře pro mě a Martina dohromady (dostali jsme další krásný dárek - čajovou sadu, tentokrát bílou! :D)

* v sobotu jsme vyrazili na rozlučkovou zao-chá se Sunny, mojí učitelkou čínštiny. A hádejte co nám Sunny přinesla jako dárek na památku! Čajovou sadu č. 3, modrou! 😅

"Zao chá" [cao čá] je něco jako čínský brunch typický pro naši provincii Guangdong, je plný dobrot a končí přecpanými břichy

* následovala vánoční firemní večeře, kterou TDK každoročně pořádá pro management & expaty s jejich rodinami (expat = pracující člověk pocházející ze zahraničí), abychom si všichni připomněli, že se vlastně blíží 24. prosince a Vánoce :D jinak je totiž v Číně ohledně Vánoc ticho po pěšině a výzdoby najdete možná tak v hotelech

* v den po vánoční večeři jsme s Martinem a kamarádkou Simonou vyrazili na 3denní víkendový výlet do Xiamenu

* hned po příletu zpět do Zhuhaie jsme zamířili na večeři s kamarádem a dalšími kolegy

* další večer jsem měla večeři s holkama z týmu, takové setkání s best of kolegyňkami :D (a spoustou krásných dárečků, z nichž ani jeden nebyl čajová sada 💛)

* další den už byl den před-odletový: ráno bylo ve znamení nemocnice a korona testu, zbytek dne pak pokrylo STĚHOVÁNÍ

* a po stěhovacím maratonu, kdy jsme si to už z prázdného bytu mířili na hotel, mě ještě uháněla jiná kolegyně, že by se se mnou ráda rozloučila ještě jednou a zároveň mi dala meruňky z její zahrádky, které mi kdysi dávno chutnaly. Tohle pozvání bylo extrémně milé, ale už jsem jej musela odmítnout, protože na po-stěhovací večer jsme měli domluvený jiný plán:

* v poslední zhuhaiský večer, 23. prosince, jsme s rakousko-slovenskými kamarády vyrazili do naší oblíbené kavárny Michelle's Café připravit vlastní vánoční punč, který jsme se Simonou plánovaly už dlouho předlouho! A povedl se! :D Tím jsme zároveň spotřebovali naše zásoby červeného vína a dalších dobrot, což se hodilo, protože jsme si je s sebou do Česka stejně odvézt nemohli. Sice z nás Michelle v ten večer neměla skoro žádnou tržbu, ale zato se přidala k našim oslavám - punči, vánočnímu cukroví, které napekla Simona a proseccu, které jsme napekli my :)

Na Číně je fajn to, že do restaurace nebo kavárny si můžete přinést vlastní jídlo, pití i alko a nikomu to nevadí. Zejména to ale nevadí Michelle - když jsme si objednali jídlo z jejího menu, říkala, že se jí nechce vařit a objedná nám lasagne z vedlejší restaurace. Tak jo!

Všechny tyhle oslavy a večeře proběhly v rozmezí 2 týdnů před odletem a já se už popravdě docela těšila do letadla, až celý ten kolotoč skončí, já se zabořím do sedačky a trochu vydechnu (ne naposled!). Koho by navíc bavilo se s lidmi neustále loučit? "Goodbye" a "See you soon" jsme řekli až příliš častokrát...

Tím chci taky říct, že pokud jste nás v Česku pozvali na novoroční a příletové shledání a my se stále neukázali, moc se omlouvám, ale já teprve nabírám dech a energii po všech těch loučeních v Číně, následném přivítacím vánočním rodinném kolečku a časovém posunu. Ale ono to klapne! My se na vás taky těšíme! ❤

Vánoční den v Zhuhai

Jsem ráda, že náš let byl až 25. prosince ve 2 ráno a my si tak ještě mohli užít klidnou vánoční procházku po zhuhaiské Lover's Road - nejkrásnější městské přímořské promenádě. Počasí nám přálo, jako by sluníčko vědělo, že už jen za pár hodin nás Česko bude vítat deštivě a my se budeme klepat mrazem (i když vlastně vůbec nemrzlo, ale po 3letém životě v sub/tropech vyjdou jakékoli teploty pod 15°C s tím mrazem nastejno :)).

Na poslední zhuhaiskou a zároveň vánoční večeři jsme si chtěli zajít do naší oblíbené restaurace s čínskou kuchyní, protože čínské jídlo, to v Česku mít nebudeme. Ale smůla, restaurace otevírala až v 18 hodin. A tak jsme zašli do naší oblíbené evropské restaurace, protože jsme si uvědomili, že vlastně jakákoli otevřená restaurace je něco, co v Česku mít nebudeme.

Pak už nás vyzvedlo auto a my putovali do Guangzhou, hlavního města naší provincie, odkud jsme letěli do Amsterdamu a odtud do Prahy. Oba lety byly v klidu, ten 11hodinový mezikontinentální jsem skoro celý prospala - let nebyl plně vytížený, a tak jsme s Martinem mohli mít každý svoji pohodlnou trojsedačku. Stejně jako v březnu, když jsme se po návštěvě Česka vraceli do Číny. A let z Amsterdamu? To nás tím mini-pidi vrtulovým letadlem letělo rovných 8! :D

Zhuhaiská Lover's Road

Palmy, moře, modrá obloha.. Joo, už teď mi to dost chybí!

Návrat: déšť, zima a fronty na korona testy

Jako první jsme po příletu řešili korona testy, protože i když jsme měli čerstvý negativní výsledek z Číny, v Česku jsme museli testy absolvovat nanovo. V Praze jsme si je chtěli vyřídit hned na letišti, ale když nás pracovník centra informoval, že čekací doba je 9 hodin, nevěřícně jsme vypoulili oči a šli zkusit pobočku na Václaváku. Tam fronta trvala hodiny jen 2! :D A tak jsme se zase otočili a vyrazili domů. Příjezdové korona testy jsme si splnili o pár dnů později v Olomouci. Negativní.

Tentokrát byl náš návrat celkově zvláštní - tradičně naše první kroky v Česku vždy vedly do restaurace na svíčkovou a guláš, ale ne teď. To je skoro nejvíc kritická část toho českého ne-uvítání! 😅 Situaci ale mamka zachránila tím, že nám na cestu připravila vánoční bramborový salát 💕

Navštívili Amsterdam Číňani nebo NASA tým?

A co teď?

Než zase naskočíme do pracovního rytmu a než nám přijde letecká část krabic z Číny, naším úkolem je zase se na Česko (a český čas) adaptovat, zabydlet se, odstranit z našich slovníků všechny anglikanismy a znovu se naučit mluvit česky :D a hlavně si zvyknout na všechna opatření. Protože v Číně jsme už od května žili naprosto normálně. A to vám povím - vybavovat si nový byt, který zeje prázdnotou a kupovat do něj postel, gauč a skříně v době, kdy jsou všechny obchody zavřené, to je výzva. A nemoct si koupit svetr nebo zimní kalhoty, to je pecka zrovna tak.

A tak čekáme, jestli vláda dojde k rozumu a upustí od centrálního plánování a rozhodování, které položky jsou pro lidi důležité a které ne. Ta situace je fakt na hlavu. Nejvíc mě zatím baví přelepování zón v obchodech a následné situace - třeba když Martin vzal brčka na pití právě z takového přelepeného regálu a paní prodavačka hned věděla, proč se jí zboží u kasy nedaří namarkovat: "Že vy jste brčka vzali ze zakázané zóny? To vám prodat nemůžeme!" :D Vidíte tu absurditu i vy, nebo jen člověk, který se právě vrátil z normálna?

Musím říct, že uvítání Česku moc nejde: Žádná svíčková, žádný nový zimní svetr a ani si nemůžeme osobně omrknout gauč nebo postel do nového bytu!

Ale pro mě osobně ta současná situace přece jen pozitivum má: Kvůli omezenému cestování po Evropě mě nic netáhne ven a budu mít víc času na sepisování všech našich asijských zážitků. Navíc v Česku konečně nepotřebuju žádné neustále padající VPN k tomu, abych se dostala na můj blog! Dobby dostal ponožku a internet je svobodný! Hurááá!

No a taky nám odpadá spousta dilemat, jak trávit volný čas:

"Zajdeme si někam na večeři? A jo, nezajdem."

"Půjdeme zítra na squash? A jo, nepůjdem."

- B.