Korona v Číně: 11 měsíců poté

Dnes si dám kratší pauzu od našeho cestování po provincii Yunnan (odkaz na poslední článek tady) a zalovím v trochu jiném soudku. Na jaře jsem myslela, že 2 články o koroně jsou tak akorát (odkaz na jarní článek tady), ale ještě jednou se k ní přece jen vrátím...

V Zhuhai máme příjemné babí léto: vzduch má konečně normální vlhkost (aktuální vlhkost 60 %, letní standard 90 % - rozdíl diametrální!), moje vlasy zůstávají rovné dýl než obvykle, čím dál častěji sahám po hydratačním krému (na suchý vzduch už tělo očividně není zvyklé) a taky procházky jsou příjemnější, než během parného tropického léta. Takže venku začínáme trávit dost volného času. A když jsme venku, tak to s vámi sdílím na FB nebo Instagramu. A když to sdílím na sítích, přijde mi vždy spousta dotazů: "Vy už nemusíte nosit roušky?", "Vy můžete chodit ven?", "Jak to v Číně skrz koronu vlastně vypadá teď?". Tak to jdu stručně shrnout. Tak stručně, jak to jen ne/umím :D

Jedna země, různá pravidla

Zaprvé musím zmínit, že Čína je obří stát, a to, co platí u nás v Zhuhai, nemusí platit ve stejném čase po celém území. Jak jsem psala na jaře, Čína měla několik obecných pravidel, která se týkala všech lidí v zemi (lockdown, dlooouhé zavření restaurací, veřejných, kulturních a turistických míst atd.), ale od léta si jednotlivé provincie a města pravidla udržují nebo uvolňují sami - podle toho, jestli se objevují nebo neobjevují nová čísla nákazy.

Veřejná místa

Obchody, nákupní centra, kadeřnictví, parky, restaurace, bary a diskotéky - vše je otevřeno a vše je povoleno bez časového omezení.

Halloween povolen

Roušky

V MHD povinné. Jednou se dokonce řidič autobusu odmítal rozjet, dokud jsem tu svoji nevyštrachala z tašky a nenasadila. A zase platilo zlaté pravidlo, že cokoli, co v tašce hledám, je až na jejím úplném spodu (zamotané do sluchátek a kroužků u klíčů).

Na veřejnosti nepovinné, ale stejně je hodně lidí nosí. Dokonce už i já si bez ní připadám jaksi neúplná! To jsme to dopracovali...

V kanceláři a jiné uzavřené místnosti by se nosit měly, ale prakticky je to tak 50:50. Já po roušce sahám, když jdu s někým něco diskutovat, jinak ji ráda nechám odpočívat vedle hrnku s čajem. Ono těch 8 hodin za počítačem je únavných i s běžným přísunem kyslíku, natož s rouškou... Naštěstí máme v práci "kukaně" s vyššími přepážkami (ty tam jsou odjakživa, ne kvůli covidu), takže ani bez roušky na mě nikdo nechrchlá a ani já nikoho neohrožuju. Praktické!

Metro v Shenzhenu

Metro v Pekingu

Práce a školy

Do práce chodíme od doby, kdy jsme se sem v březnu vrátili z Česka. Jedinou výjimkou bylo půldenní volno kvůli tajfunu, který se zrovna hnal městem, ale v tomto je korona nevinně. Školy od září jedou taky v klasickém režimu.

"Kukaně" v kanceláři a můj pracovní koutek :)

Cestování: Může se cestovat? Nemůže?

Kdo sleduje moje stories, asi ví, že může. Ale "vocamcaď pocamcaď".

Cesty za hranice

Odletět můžete kamkoli, pokud vás daná destinace přijme. S příletem/návratem do Číny je to ale horší. Ještě o letních prázdninách byl vstup do země zakázán všem lidem ze zahraničí, od 28. září se pravidla uvolnila alespoň pro držitele čínského "povolení k pobytu" - tedy i nás. Pokud bychom ze země vyjeli, můžeme se vrátit, jen už nikde jasně nedefinují, jestli v tomto případě potřebujeme splnit ještě 14denní karanténu nebo ne. Pravidla se totiž často mění v závislosti na závažnosti korona-situace v zemi, odkud přijíždíte a nebo i v zemi, ke které příslušíte. Byť jste v ní třeba už půl roku nebyli a jako Čech byste se vraceli z Thajska.

Jenže ono i to Thajsko je spolu s okolními státy pro turisty stále zavřené, takže se vlastně ani není kam hrnout. A tak místo zahraničních výletů raději zůstáváme uvnitř, naštěstí má Čína tolik krásných míst k prozkoumání, že nás omezené hranice nijak zvlášť netrápí :)

Jen je škoda, že otevřené stále není ani Macao nebo Hong Kong, které máme doslova za rohem. Do Macaa můžou ti, kteří tam pracují a denně tedy mezi ním a Zhuhaí pendlují, ale 1x za 14 dní se musí prokázat negativním korona testem. My můžeme tam, ale nazpět pouze se 14denní karanténou.

Cesty po Číně

Díky cestování po Číně jsme mohli na vlastní kůži zakusit, jak to teď v době koronavirové chodí. Důležité jsou zdravotní QR kódy a národnost.

Od letošního června jsme cestovali po naší provincii Guangdong a také po provinciích Yunnan, Guangxi a Hebei. Každá provincie má svůj unikátní QR kód, který je vždy rozesetý po letištní, vlakové nebo jiné příjezdové hale - tak, aby jej nikdo nemohl přehlédnout. Po naskenování se na vašem telefonu objeví provincie a města, které jste za posledních 14 dnů navštívili, v jednom případě se dokonce ukázala i informace o našem zdravotním stavu.

Obecně platí: Pokud je výsledný kód na vašem telefonu zelený, můžete projít - my doposud naštěstí jedeme na této zelené vlně. Co by se stalo, kdybychom telefon třeba zapomněli doma nebo se cestou vybil? No, to by byl pořádný oříšek, který bych hned zkraje dovolené vážně řešit nechtěla.

Přesněji platí: Pokud jste Číňan, ukážete zelený kód a jdete. Pokud jste zahraniční osoba, čeká vás menší výslech a dokládání všemožných informací. O tom jsem detailněji psala v článku Cestování po Číně v době korony (odkaz tady).

Zrovna teď si balíme kufry do Shanghaie, kde bylo v posledním týdnu dost velké haló kvůli novým pozitivním případům, tak nám držte pěsti, ať vše dobře dopadne. Snad nás pustí tam a pak i nazpět do Zhuhaie. Timing máme tentokrát vážně skvělý :D

Hotely

S cestováním je spojené ubytování. Většina hotelů zahraniční hosty bez problémů ubytovává, ale při hledání na Bookingu se nám několikrát stalo, že nás hotel neakceptoval, protože jsme zahraniční - u výběru hotelu je často výslovně napsané "Pouze pro majitele čínského ID". Ale ani když tam tahle zmínka není, neznamená to, že vše proběhne hladce.

V Yunnanu nám hotel rezervaci zrušil pár hodin předtím, než jsme se šli ubytovat. Důvod: málo turistů, hotel je zavřený. Co na tom, že rezervaci jsme měli potvrzenou několik dnů předem.

V Pekingu nás hotel skrze Booking akceptoval, a to, že nás nepřijmou, nám oznámila až paní na hotelové recepci, kam jsme se v 9 večer s těžkými kufry doplahočili. Důvod: na ubytování zahraničních osob "nemají licenci". Že očividně viděli, že zarezervovaná jména nejsou čínská a mohli nám to říct rovnou? No, to by bylo logické. Ale na logiku se tady moc nehraje.

Do toho recepční samozřejmě nemluvila anglicky (ne, ani v Pekingu, hlavním turistickém městě) a naše čínština je omezená, takže nám dlouhou chvíli trvalo zjistit, kde je vlastně problém.

Pár dnů poté jsme tuhle zkušenost zmínili před šéfem, který nám poradil, že v takovém případě máme rovnou volat policii. Takový postup hoteliérů je nelegální, žádná "licence pro ubytování zahraničních osob" neexistuje a čínská vláda se proti podobným nekalým praktikám snaží bojovat a bere je vážně. Tak třeba příště. Ale snad už se s tím vůbec nesetkáme.

Rezervace hotelu - Booking

Turistická místa a památky

Památky jsou otevřené, ale do spousty turistických areálů je znovu vyžadovaný zelený QR kód a také vás čekají dodatečné kontroly. Přísnost těchto kontrol znovu záleží na tom, jestli jste Číňan nebo ze zahraničí. Pokud spadáte do druhé kategorie, kontroly trvají 10x dýl a některá místa pro vás mohou být zavřená. A znovu nikoho nezajímá, že v Číně už 3 roky žijeme a povolení k pobytu i pracovní víza máme přímo v pasu - pravidelně aktualizované a v pořádku.

Pro kuriózní (ale rozhodně ne běžný) příklad se opět vrátím do Pekingu: Velkou čínskou zeď jsme si užili, vstup byl bez problému. Do Národního muzea nás ale nepustili, protože nejsme Číňani. Bylo docela frustrující vidět davy místních, které se hrnuly dovnitř, ale my dva, kolem dokola jediní zahraniční, jsme museli jít o dům dál. A ještě k tomu pršelo a naše nálada byla z nekonečných kontrol na bodu mrazu: to, že nás do muzea nepustí, nám totiž oznámili až po dlouhé bezpečnostní kontrole a prošacování batohů.

Jste Číňan? Můžete vstoupit. - Nejste Číňan? Pardon, dneska zavřeno.

Ale jak říkám, tenhle pekingský zážitek byl vážně rarita. Spousta míst je i pro ne-čínské turisty otevřená, do památek nás pouštějí a všechno jde jak po másle (klepu klepu na dřevo, ať to tak i vydrží). Jinak bychom zůstali doma a na celé cestování se - v rámci zachování zdravých nervů - pěkně vykašlali :D

Život v Zhuhai

A jaký je život přímo v našem městě?

Zdá se mi, že stejný, jako před koronou. Děti chodí do školy, my chodíme do práce, o víkendech chodíme do kavárny/restaurace s kamarády, na nákup, do parku, gymu a čas od času se letíme podívat do jiného města.

Jediné, co stejné jako před rokem není, jsou ty zavřené hranice do Macaa a Hong Kongu, kam jsem myslela, že se před naším návratem do Česka ještě jednou podíváme. No, asi to nestihneme. Naštěstí jsme ale šanci několikrát využili už tehdy, když se ještě mohlo. Co se cestování týče, korona mě naučila přístupu “Nikdy to neodkládat” a “Nečekat až na potom”. Seize the day - carpe diem!

V dálce Macao - zatím se na něj můžu dívat aspoň z balkonu :)

B.