Když se ohlédnu zpátky, říkám si jedno: Měli jsme s přítelem obrovské štěstí na načasování našich cest - jak té do Evropy, tak té zpáteční do Asie. Z čistě praktických důvodů: Z Číny jsme odletěli těsně předtím, než Hong Kong uzavřel své hranice a z Česka jsme odletěli těsně předtím, než se panika začala šířit pro změnu tam. Z této perspektivy to vypadá, že za sebou necháváme docela spoušť! #koronavirus
A o perspektivě to vlastně celé je. Někdo rád věří ne/ověřeným katastrofickým scénářům (které se hojně prezentují i na TV Nova, ČT, iDnes), někdo si raději přečte rozhovory s lékaři, kteří s virem přichází do reálného styku. Fakenews, tedy nepravdivých poplašných zpráv, se vyrojilo tolik, že jsem se rozhodla jim věnovat samostatný článek - ten příští.
Čína byla v mediálním hledáčku zejména koncem ledna, v době korona-boomu. Počet nakažených a zemřelých denně narůstal, vláda vydávala opatření za opatřením a vývoj měl zkrátka hodně dynamický průběh.
Dnes je situace v Číně relativně uklidněná a nových případů jsou zřejmě jen desítky denně, což se dá v zemi s 1,4 miliardami obyvatel považovat za relativně dobré skóre. Schválně píšu zřejmě, protože přesný počet vyčíslit nejde - ani v Číně, ani v Itálii a ani v Česku.
Jak čísla nákaz v Číně postupem času padala a ohnisko nákazy se přesunulo do Evropy (aktuálně do US), zaměření novinářů se změnilo zrovna tak. Co se týče korony, v Číně už situace není tak "mediálně zajímavá" a moc doufám, že to tak i zůstane. Ale možná, že kdyby novináři i nadále psali o aktuální situaci v Číně, a hlavně, kdyby psali nezaujatě, celý svět by se uklidnil a viděl, že byť krátké, ale přísné karantény a preventivní opatření mají smysl. Ale k současné Číně se dostanu později.
Od doby, co jsme se do Číny v březnu vrátili, se mě spousta lidí ptá, jak to tady vypadá, jestli jsme v pořádku, a my za tyhle zprávy a péči moc děkujeme :) Tímto článkem to všechno shrnu: Jak se tedy korona ne/dotkla nás?
Leden 2020: Timing na prvním místě - přílet do Česka
"Je moc dobře, že jste z Číny zavčas utekli!" zaznělo často z našeho okolí. No, že poletíme zrovna v době, kdy se po celé zemi rozšíří nějaký virus, to jsme při rezervaci letenky nevěděli :) Domů jsme letěli proto, že do východní Asie pomalu přicházel její největší svátek, Nový lunární rok, a my, stejně jako loni, jsme těch pár dnů volna chtěli využít k návštěvě rodiny a přátel.
Let do Česka jsme měli rezervovaný na 24. ledna, což bylo nakonec 1 den poté, co bylo město Wuhan odříznuto od zbytku země a zároveň asi 4 dny předtím, než se celá země naprosto zastavila.
Uzavření města Wuhan, kde žije 11 milionů osob, a po pár dnech i izolace celé provincie Hubei s celkem 60 miliony obyvatel, bylo největší karanténou, jaká se kdy ve světě uskutečnila. Díky aktivitě na Instagramu nás hned po příletu do Česka několik novinářů oslovilo se žádostí o komentář k současnému stavu v Číně, ale popravdě, tou dobou se toho ve zbytku země ještě moc nedělo a o situaci ve Wuhanu jsme měli stejné informace, jako lidé jinde ve světě.
Naše město Zhuhai je od Wuhanu vzdálené 1.300 km, takže si zatím žilo ve svém standardním rytmu, jenom na ulicích už jsme začali sem-tam potkávat osoby s rouškami, což do té doby nebylo běžné. Informace o rouškách byly tedy pro novináře asi tou největší senzací, kterou jim přítel z našich osobních zkušeností mohl nabídnout. Neměli jsme fotky, neměli jsme ani video, které by zachycovalo nějaký chaos na hranicích, jak se nás ptali (nehledě na to, že fotit na hranicích je obecně zakázáno)... Všude to totiž vypadalo úplně stejně, jako jindy, ale to novináři slyšet evidentně nepotřebovali :D Takže z půlhodinového rozhovoru pro ČT24 vystřihli aspoň ty roušky a přítel si mohl užít svých pár sekund slávy :)
Klídek ve zbytku Číny ale vydržel jen pár dnů.
Únor 2020: Pracovní tempo... z Česka.
Po příletu do ČR jsme se chtěli nechat otestovat, bylo nám ale řečeno, že testy jsou určené jen pro osoby, které mají příznaky. Což zůstávalo standardem ještě dlouho poté. Zatímco jsme zůstávali v Česku, situace v Číně se přiostřovala a my vyčkávali, jak se bude dál vyvíjet.
Během této doby nám firma vyšla vstříc a bylo nám dovoleno pracovat z naší české pobočky, což jsme uvítali. Naši kolegové-kamarádi, kteří stejně jako my trávili čínské svátky doma (ve Španělsku), takové štěstí neměli. Po týdnu se museli rozhodnout buď pro návrat do Číny anebo čerpání dovolené.
Zprávy z Číny
Česká rádia, TV a zprávy pořád dokola informovaly o situaci ve Wuhanu, ale nás zajímala především situace v našem městě. Přece jen, to, co bylo zakázáno ve Wuhanu, neplatilo pro zbytek země. Samozřejmě pokud Čína vydala plošné opatření, týkalo se to všech, jinak má ale každá provincie vlastní samosprávu a tedy vlastní pravidla.
Naše provincie Guangdong je ze všech čínských provincií nejpočetnější (žije zde přes 110 milionů obyvatel) a kvůli vysoké koncentraci lidí byla jednou z nejvíce zasažených oblastí. Od našich kamarádů v Číně jsme se tedy dozvídali, že přísná pravidla byla zavedena i tady.
Prodloužení státního volna
Opatření, které se na dálku týkalo i nás: V Číně se oficiální volno, které patří k oslavám Nového lunárního roku, prodloužilo z jednoho týdne na dva, tedy do 9.2. Já se do Číny měla vracet 2.2., takže můj let byl odložen poprvé. V celé provincii Hubei se volno prodloužilo na dobu neurčitou.
"Jak na Nový rok, tak po celý rok" ...o Novém čínském roku toto rčení snad platit nebude.
Karanténa
Karanténa přišla ruku v ruce s prodlouženým volnem. Zavedl se zákaz vycházek po dobu 14 dní, a když jste domov potřebovali přece jen opustit, tak jen s pádným důvodem. V některých městech dokonce i se speciální "propustkou". Hlídané taky bylo, aby se po venku pohybovala jenom jedna osoba z celé domácnosti. Povolený byl samozřejmě nákup potravin, léků a drogerie (tedy jediných otevřených obchodů) a venčení pejsků. Jinak žádné parky, žádné procházky.
Roušky
Bez roušek ani na krok. Kvůli zavřeným firmám byl ale výpadek jejich výroby a roušky v Číně nebyly k sehnání po dobu asi 2 týdnů. V této době mi kolegové psali, jestli bych jim mohla přivézt pár kusů z Evropy, když jsem se ale vrátila, všude už byly opět k dostání. Dobře pro mě, mám teď aspoň zásobu :)
Uzavírání hranic
Okolní státy postupně zavřely svoje strany barikády před kýmkoli, kdo přicházel z Číny a pokud přece jen někdo potřeboval vstoupit do vedlejšího státu, strávil nejdříve 14 dnů v karanténě. Např. Taiwan udělil rebelovi za porušení tohoto nařízení téměř milionovou pokutu (33,000 USD = 825,000 Kč), v Hong Kongu vyměřují 625,000 Kč a 6 měsíců vězení k tomu. (zdroj)
Uzavření dopravy
Město Wuhan díky své centrální pozici platí za nejdůležitější dopravní uzel v celé zemi, jenže tahle jeho funkce "čínské spojky" teď naprosto padla. Když prodloužené státní volno skončilo a pro spoustu lidí nastal čas návratu do zaměstnání, obyvatelé zejména severních provincií se přes tuto uzavřenou "no-go" zónu nemohli dostat na jih země - třeba právě do našeho Guangdongu, kam se výrobní průmysl a obchod soustřeďují nejvíce.
Stejně tak se ale do Zhuhaie nedostali ani kolegové žijící přímo v naší provincii, které od města dělilo jen pár stovek kilometrů (píšu "jen" protože vzdálenosti v Číně mají trochu jiné měřítko než v ČR :)). Dálková doprava byla zrušená, letecký provoz omezený a MHD ve městech taky zamrzlo. A spalo celé císařství.
Nefungovaly ani trajekty na trase Zhuhai - Hong Kong, stejně tak ani autobusová doprava po novém mostě. To pro nás byla další stěžejní informace: Odlet pro nás měl smysl až v době, kdy se do našeho města vůbec budeme moct nějak dostat. Návrat odsunutý podruhé.
Uzavření škol
Toto nařízení se týkalo (a dodnes částečně týká) více než 230 milionů studentů. Čínští studenti ale nezahálí a každý den se i ze svých domovů vzdělávají skrze e-learning, tedy internetovou výuku. Učitelé jim každý den natáčejí videa s přednáškou látky, sdílí učební materiály na web a studenti na oplátku nahrávají svoje domácí úkoly do určené aplikace. Je to pro všechny náročné, ale funguje to. Řekla bych, že čínští školáci jsou momentálně jediní na světě, kteří už se do školy vážně těší!
Uzavření obchodů
Zavřené bylo všechno kromě lékáren, drogerií a obchodů s potravinami. Do těch ale byli lidé vpuštění jen s rouškou a až po změření teploty. Co jsem slyšela, tak zásobování probíhalo hladce - v obchodech bylo vše dostupné a ani rýže nechyběla. Speciálně na tu jsem se kamarádů ptala :)
Kdyby někdy v Číně ze supermarketových polic zmizela rýže, to by byl teprve dramatický indikátor světové krize!
Uzavření veškerých veřejných míst
Na silnicích nikdo nejezdil, po ulicích nikdo nechodil a i ta největší desetimilionová města zůstávala městy duchů. Parky, restaurace, kina, posilovny, bary a milované KTV (karaoke bary) - všechno zavřeno na dobu neurčitou. Veškerý sociální život se tak smrskl jen na ten, který se odehrával doma.
Co se mi líbilo, byl krok od "naší" posilovny SunPig - ihned po vyhlášení plošné karantény nám přes aplikaci WeChat začala posílat tréninková videa, abychom doma nekynuli :) Ne že bychom teda nabídky využili, ale gesto to bylo pěkné :D
...
Všechno tohle bylo zavedeno do JEDNOHO TÝDNE po našem odletu. Nebyl tu žádný prostor pro dohady, polovičatá řešení nebo vydávání nařízení stylem "Odvolávám co jsem ráno odvolal a slibuji co jsem včera slíbil" - taková nejistota paniku jen podporuje. Kdyby vedení státu nezakročilo rychle, dopad mohl být mnohem vážnější, než je dnes, o to víc, když tu jde o více než 1 miliardu obyvatel.
Není to ale jenom o vládě, ale o přístupu každého jednotlivce. V Číně lidé začali nosit roušky ještě předtím, než byly nakázané. Neřešilo se, jestli v tom někdo vypadá trapně nebo co si o něm ostatní řeknou a dokonce ani nečekali, až impulz k rouškám dají celebrity na sociálních sítích. V Číně už přece jen mají zkušenosti z období SARSu a bylo v zájmu všech, aby se situace neopakovala.
Březen 2020: Návrat do Číny - setkání s realitou
Původní datum našeho zpátečního odletu minulo, minuly i další 2 týdny a čísla nakažených dále rostla. Zároveň ale rostla i čísla uzdravených, a tak jsme se rozhodli odcestovat zpět - 1. března, přesně měsíc po původním termínu.
Po celou dobu našeho pobytu doma byla mediální masáž naprosto neuvěřitelná, nic takového jsem ještě nezažila. V televizních zprávách nonstop zprávy o koroně. Člověk sedl do auta a zapnul rádio - korona. Člověk se dostal do práce - všichni řeší koronu. O sociálních sítích nemluvě, snad každý jednotlivý zemřelý v Itálii (a teď i v ČR) má na Instagramu svůj vlastní příspěvek od ČT24. Žádné jiné téma neexistuje. (Mimochodem, tohle je skvělá maskovací clona pro všechny nekalosti světa :))
I v době, kdy nám přes mobilní aplikaci denně chodily reporty aktuálních čísel nakažených v Číně a bylo zřejmé, že tempo uzdravených po pár týdnech strmě rostlo, v hlavních českých zprávách o tom nebyla ani zmínka. Možná jen čas od času. Zato počet obětí? Ten už jsme všichni znali zpaměti.
Deprese se z českých TV, rádií a všech zpráv valila ještě předtím, než korona vůbec do Česka dorazila. Nechci si ani představovat, jakou náladu vytvářejí média teď.
Popravdě, navzdory všem zprávám, tedy pravdám - polopravdám - nepravdám, jsem se do Číny těšila. Byla jsem totiž zvědavá, jestli se vážně vrátíme do takové apokalypsy a Zombielandu, jak nám bylo všude prezentováno anebo bude realita jiná.
Let do Hong Kongu
Itálie už měla tou dobou první oběti, ale zatím se v Evropě nic neřešilo. Na letišti ve Vídni i Frankfurtu jsme mezi cestujícími byli téměř jediní s rouškou, jen personál byl vybavený.
Že věci nejsou v normálu bylo očividné už při samotném boardingu do letadla: přestože sedadla kolem nás zela prázdnotou, pilot už ohlašoval, že všichni cestující jsou na palubě a za chvíli vzlétneme. Z kapacity 400 míst jich bylo obsazených 80.
U hongkongských hranic pak přišla netypická otázka: "Nepřiletěli jste z Itálie?" To byl docela zajímavý zvrat. Když jsme odlétali do Česka, byli jsme my těmi, na které se ostatní dívali s nedůvěrou: Přiletěli z Číny a určitě nás nakazí! Teď byla situace opačná - Asie se začala bránit před zpětnou nákazou z Evropy.
Karanténa
Jak jsem říkala na začátku, měli jsme velké štěstí na načasování, a to i v případě návratu. Do karantény jsme v Číně nemuseli.
Od 13. března se v Číně zavedla povinná 14denní domácí karanténa pro osoby cestující ze 14 států: z Itálie, Španělska, Francie, Británie, Ameriky, Kanady, Japonska a dalších. Protože ale v Číně začal růst počet případů importovaných ze zahraničí, od 28. března platí zákaz vstupu pro všechny zahraniční osoby, a to po celé zemi.
Povinnost karantény se týkala i naší kamarádky, která se v době vydání prvního nařízení zrovna vracela ze Španělska. A my tak dostali reálný rozměr toho, jak moc se tu karanténa pro příchozí bere vážně.
Jak v Číně vypadá "pravá domácí karanténa"?
Aby byla kamarádka ihned po příletu naprosto izolovaná, rovnou od hranic ji speciální minibus odvezl až k jejímu bytu, kde začala její domácí karanténa. Tam jí pracovníci poskytli teploměr, vysvětlili, jak si má objednávat jídlo přes mobilní aplikaci, dveře od bytu za ní zavřeli, dveře zapečetili a nainstalovali alarm v případě, že by domov chtěla nepovoleně opustit. Jednou za den poslíček přinesl objednané jídlo, vynesl odpadky a to bylo vše. Takhle to probíhalo celé dva týdny. Do karantény automaticky spadal i její manžel, který sice přicestoval už před vydáním tohoto nařízení, ale aby byla karanténa efektivní, vždy se vztahuje na všechny členy domácnosti.
Druhý den izolace je vyzvedli - čas na otestování. Kousek od našeho bloku jim v připravené sanitce změřili teplotu, odebrali vzorky výtěrů z krku a za další 2 dny měli výsledky: negativní! Protože se ale nákaza nemusí projevit okamžitě, test se za dalších 5 dnů provedl znovu - opět negativní! Nehledě na výsledky ale karanténa trvá po dobu stanovených 14 dnů.
Roušky
Jejich nošení má jednoduchá pravidla: Nasaď, když jdeš ven, sundej, když se vrátíš domů. Fajnšmekři si ji můžou nechat i v obýváku. To platí od ledna až doteď. A ještě dlouho platit bude.
Protože je nákup roušek a respirátorů v Číně běžně dostupnou záležitostí, chtěli jsme pár tisíc kusů poslat do českých nemocnic a domů. Ale prošel by balík s rouškami přes hranice? Prošel by přes celnici? Došla by zásilka až na místo určení? Na tohle se přítel zeptal jak Ministerstva zahraničí, tak Celní správy. Položili jsme jasné otázky - čekali jsme jasné odpovědi.
Ministerstvo se neozvalo, ale od celníků za 4 dny přišly maily rovnou dva. Odpovědi byly vážně ... úsměvné? To snad ani ne.
Z Celní správy přišel mail, že informace jsou na webu a připojili 6 různých odkazů, na kterých můžeme odpovědi na naše otázky vypátrat.
Z Generálního ředitelství cel poslali sáhodlouhý mail odkazující na Evropská nařízení, doporučení Evropské komise, zákony a sbírky a taky ať pošleme další mail na Státní ústav pro kontrolu léčiv se všemi náležitostmi, které můžete vidět dole + doložit certifikaci. Korunováno to bylo poslední větou: „Za aktuálních podmínek zásilka přes (české) hranice bez problémů bohužel neprojde."
Měření teploty - vždy a všude
Opatření, se kterým se (krom roušek) setkáváme nejčastěji, je měření teploty. Když vcházíme do naší rezidenční části, než vejdeme do práce, než vejdeme do supermarketu, je to tu znovu a znovu. Ale nijak nás to neomezuje - trvá to 2 sekundy a v případě, že je vše v pořádku, jdeme dál. Četla jsem, že ve větších městech dokonce tihle "hlídači teplot" používají speciální termobrýle zobrazující teplotu každého kolemjdoucího. S nimi jsem ale u nás v Zhuhai nesetkala. Přece jen nejsme velkoměsto, žije tu s námi jen 1,5 milionu obyvatel :)
Co se stane, když někomu teplotu naměří? Odkážu vás na Pavla Dvořáka, který celý proces hezky popisuje v tomto videu.
Speciální opatření v práci
I když jsme celý měsíc strávili v Česku, od konce ledna nám čínské personální oddělení každý den skrze aplikaci WeChat posílá elektronický dotazník zaměřený na naše aktuální místo pobytu, tělesnou teplotu, zdravotní stav, den návratu do Číny atd. Tyto dotazníky vyplňujeme dodnes a platí nejen pro zahraniční zaměstnance, ale také pro místní. Data pak slouží jak pro firmu, tak pro případné veřejné statistiky.
Jak už jsem zmínila, při vstupu do firmy nám změří teplotu. To se občas opakuje i když z práce odcházíme.
V kanceláři a v celém areálu samozřejmě nosíme roušky, které nám poskytuje firma - jeden kus na den. Vzhledem k tomu, že v práci běžně nosíme i bílé pláště (tohle platí odjakživa, není to kvůli koronaviru), rozpoznat od sebe kolegy v tom bílém stejnokroji a teď navíc i se stejnými rouškami byl pro mě hlavně ze začátku docela oříšek :)) "Ahoj, Betty!" - "Ahoj!" ...kdo to sakra byl?
Změna nastala i u monitorování naší docházky. Dřív jsme při vstupu do kanceláře dávali otisky prstů na speciální čtečce, ale protože teď je tenhle způsob nehygienický víc, než kdy dřív, příchod a odchod z kanceláře potvrzujeme na základě skenování zaměstnaneckých kartiček. Mně se ty otisky stejně nikdy nezamlouvaly.
U vstupní brány, na chodbě a taky v kanceláři máme nově mašinky na dezinfekci rukou.
Změna nastala i v kantýně, kde se ale servíruje jídlo natolik lákavé, že jsem tam už přes 4 měsíce nevkročila. Změnila to až moje zvědavost, jak že to tam teď vypadá a hlavně jsem to chtěla zfotodokumentovat :) Každý stůl má nově přidělané příčky, přes které na sebe jednotliví mlaskající přísedící nevidí a ani na sebe nemůžou prskat. Nebo kýchat. A podobně. Takže vlastně taky velké zlepšení!
V neposlední řadě: Všude se větrá! Dřív se do našeho open-space hnal vzduch jen skrze klimatizaci, kvůli které půlka kanclu po celý rok kašlala, ale teď se větrá přirozenou cestou. Po 2 letech máme v kanceláři otevřená okna! A protože ho mám hned za zády, z venku můžu cítit třeba čerstvě posečenou trávu (já už ji vážně dlouho necítila, takže mě dost překvapila a zlepšila náladu! :D) anebo si užívám vůni jara 💗 Víte, že jaro voní úplně stejně tady, jako v Česku? A pamatuju si, že v Bordeaux to vonělo zrovna tak. Rozhodně benefit! Svobodu oknům!
Vstup do obytné části
V lednu nám při návratu z práce stačilo jediné: mít čip ke hlavní bráně našeho bloku, čip od budovy a samozřejmě se hodí i klíče od bytu :) Po návratu do Číny přibylo měření teploty (což už je rutina) a navíc se musíme prokazovat speciální kartičkou rezidenta. Dovnitř už tedy nejsou vpuštěny ani taxíky nebo pošťáci / kurýři, s čímž souvisí následující bod.
Nákupy online
Nákupy přes internet v Číně tvoří snad 75 % celkových nákupů, zejména přes aplikaci Taobao. Dřív jsme si zboží objednali a za 2-3 dny čekal balíček přímo před dveřmi našeho bytu. Ne, Zásilkovny tady nefrčí a na poštu si pro balík nikdo nechodí :) Já vlastně ani nevím, kde bych tady poštu hledala! Všechno řeší kurýři. Ale jak se objednávka doručí, když se přes bránu nedostane nikdo nepovolaný?
Tuto otázku vyřešily speciální stany, které se nainstalovaly před každou vstupní bránu do bloku, a do kterých se všechny balíčky shromažďují. Ze srandy říkám, že to je takový nový styl sdílené ekonomiky - sdílená kola jsou na každém rohu a teď máme i sdílenou poštovní schránku! :D Teda, poštovní stan...
Jen si říkám, jak moc by takový systém nefungoval v Česku. Mám takový dojem, že lampička, kterou jsem si šla o víkendu do stanu najít a vyzvednout, by v Česku už dávno svítila na nočním stolku někoho jiného :)) Ale určitě mým krajanům jen křivdím, haha!
Kamenné obchody
Nakupovat v supermarketu jsem byla už několikrát. Základ č. 1 je mít roušku. A dále po mě vždy chtěli naskenování QR kódu a vyplnění nějakých informací, které na mě na telefonu vyskočily. Když jsem ale řekla, že čínštině nerozumím, dali mi na vyplnění fyzický papír: Jméno, telefonní číslo, číslo pasu a teplota (kterou mi změřili).
Obchody jsou plné zboží stejně jako jindy a schválně jsem si to namířila i do oddělení těstovin, mouk a rýže. Všechno je na svých místech a zdá se, že chybí jen to, co tu chybělo i předtím. Třeba tvaroh, zakysanou smetanu nebo ten milion druhů mouk na pečení, který je standardem v Česku, to v Číně neseženete (snad jen na Taobao). Ale korona je v tom tentokrát nevinně :)
Otevření restaurací
Jen týden poté, co jsme přijeli do města, už nám začaly chodit zprávy od místních restaurací, které nás lákaly na znovuotevírací akce! A protože kamarádi nemůžou k nám domů a my nemůžeme k nim, potkáváme se aspoň na této neutrální půdě. Sociální život pomalu rozkvétá!
Pořád ale platí několik speciálních restauračních opatření:
Nesmí být obsazeny vedlejší stoly, takže maximální možná naplněná kapacita je 50 %, ne-li míň. Je tedy lepší si místo rezervovat dopředu, ale spousta lidí stejně stále zůstává doma. Žádné hromadné setkávání se zatím nekoná.
Pokud vyrážíte na jídlo se skupinou lidí, jedna osoba bude "referenční" - poskytne svoje údaje jako jméno, tel. číslo, zemi původu (jakost, šarži,...).
Jako poslední krok je všem změřena teplota. Do papíru se ale zaznamenává jen teplota referenční osoby, tak se musíte snažit, abyste vybrali toho nejzdravějšího a nejzodpovědnějšího (většinou jsem to já! :D)
A pak už si můžete objednat. Jíst a pít můžete bez roušky :)
Veřejná in-door místa
Bary, diskotéky, bowlingy, kina, KTV a všechny podobně "nepotřebné" podniky jsou v Zhuhai stále zavřené. Dodnes jsou tu zavřené taky chrámy a turistická místa.
Ale třeba Velká čínská zeď v Pekingu už se 24. března návštěvníkům částečně otevřela.
Veřejná venkovní místa
Parky, ulice, nábřeží - do těch už se vrátil život! Někdo hraje badminton, někdo běhá, opodál hraje skupina lidí na kytary a nevím, jestli je to jen můj pocit, ale řekla bych, že ze všech sálá radost, že můžou být venku :) Navíc na víkend většinou vyjde hezké počasí (během týdne déšť a šedivo), takže je to takové "čínské jaro". Roušky stále nosíme!
Otevření škol
Jak jsem psala na začátku, je spousta témat, o kterých si každá provincie rozhoduje autonomně a otevření škol je jedním z nich. Jak jde vidět na mapce dole, školáci ve spoustě provincií už jedou v běžných kolejích = školy otevřeny. Ale pár oblastí, včetně té naší, stále svítí bílou barvou = školy uzavřeny. V Guangdongu bylo jejich otevření původně stanoveno na půlku března, pak na konec března, poté na polovinu dubna, ale dodnes není jisté vůbec nic.
Otevření hranic?
Tak tento krok je zatím v nedohlednu. Naopak, před pár dny mi přišel e-mail od Drozda (zpravodajství českého ministerstva zahraničních věcí, kam jsem se registrovala), že letiště v Hong Kongu se od 25. března uzavírá všem tranzitním pasažérům. Dodnes nemůžeme ani do Macau, které nejprve bránilo vstupu lidem z Číny, ale od 18. března uzavřelo svoje hranice pro kohokoli cizí národnosti. Takže na Macau se můžeme koukat akorát tak z balkonu... Kasina blikají pořád stejně :)
A jak už jsem psala výše, z důvodu rostoucího dovozu nákaz ze zahraničí platí od 28. března zákaz vstupu úplně pro všechny zahraniční osoby.
Hranice, které se ale po 2 měsících otevřely, jsou hranice izolovaného Wuhanu a provincie Hubei - od pondělí můžou lidé opustit své domovy, začali chodit do práce, otevírají se obchody a život místních se začíná barvit do hezčích odstínů. Úplné "padnutí hranic", tedy zejména povolení k cestování, nastane 8. dubna. Tak jen doufáme, že čísla obětí a nakažených zůstanou stále nízká.
Myslím ale, že strach je v lidech hodně zakořeněný, a tak se raději i nadále zdržují v prostorech svých domovů. Stejně jako mi popsala život své rodiny moje kolegyně: "Wow, Betty, tys o víkendu vyrazila ven s kamarády? To my raději zůstáváme doma. Když se rozhodneme jít na procházku, tak až po 9. hodině večerní. To venku není tolik lidí..."
Ukázala korona nějaká pozitiva?
..krom pozitivních korona testů..
Pomáháme si
Když v Číně propuklo to nejhorší a nejen roušky tu byly nedostatkovým zbožím, spousta zemí jí pomohla zasláním části svých zdravotnických zásob a dokonce personálu. Teď, když se situace otočila, je to zase Čína, která posílá roušky, další vybavení a své lékaře do Evropy. V takových momentech mám záchvěvy optimismu, že by ta celosvětová spolupráce přece jen mohla fungovat. A to navzdory médiím, které se nám večer co večer snaží vštípit iluzi o světě jako místě plném hrůz, děsů a podporuje šíření mezistátní nenávisti. A že se jim to daří!
Inspirujeme se
Asi jste si všimli, že spousta opatření, která jsem výše popsala, dnes na vlastní kůži zažíváte i v Česku (a Evropě obecně). Sice vláda v Česku po dobu, kdy korona byla ještě v plenkách, nedokázala vytvořit krizový plán nebo vydat jasné body, které by se v případě nouze krok po kroku plnily, ale naštěstí se aspoň inspirovala ve světě - třeba právě v Číně. Byť se tento názor moc nenosí. Tak snad budou mít opatření i stejnou efektivitu :)
České švadlenky
Naprosto skvělá je aktivita českých švadlenek, která supluje nedostatek pomůcek na trhu. Ale přesto se zase objevili škarohlídi, kteří si myslí, že šikovnost a produkty švadlenek jsou najednou veřejným statkem. Video dole alespoň trochu přibližuje jejich cenotvorbu.
Prostor pro nové technologie
V době krizí se můžou v plné parádě využívat nové technologie, které vedou k novým kreativním využitím.
Droni
Tyto "kamery s křídly" teď ukazují jejich širší potenciál. Ve Wuhanu se drony využívaly pro plošnou desinfekci ulic nebo pro zasílání léků a potravin v době nejpřísnější karantény. Stejně tak posloužily k usnadnění zásobování těžko přístupných míst, například domácností na čínských ostrovech, kde limitace lodní dopravy způsobovala obrovské logistické problémy.
Pracovní systémy
Najednou se možná zjistí, že práce z domu je efektivní, pro zaměstnance příjemnější, a že přece jen nemusíme trávit tolik času zavření v kancelářích. No ale... hádám, že po pár týdnech doma s rodinou se lidé na svůj pracovní kolektiv už zase hodně těší :) Stejně jako i školáci na své kamarády.
Vzdělávací systémy
Vznikla nová potřeba a zároveň i prostor pro změnu vzdělávacích systémů. E-learning se doteď využíval spíš okrajově (aspoň u nás na VŠ tomu tak bylo), teď se můžou rozjet komplexní vzdělávací online kurzy a konečně moderní způsob výuky - třeba i s důrazem na samostudium. Zároveň tak roste IT gramotnost napříč generacemi.
Kompletní výuka online. Využití dronů. V krizové době dělají nové technologie obrovskou službu!
Monitorovací systémy
Tahle kapitolka se nebude líbit těm, kteří si myslí, že své soukromí mají 100% ohlídané a o jejich (cestovních) aktivitách nikdo neví. Vaše místo pobytu je totiž snadno ověřitelné kdykoli a kdekoli. A i přesto, že to zní děsivě, má to snad i svá pozitiva.
Když jste dřív přijeli do Číny, museli jste dokázat, že jste nepřijeli ze země, která měla vysoký počet případů korony. A jak tedy dokázat, že jsme nebyli třeba v Itálii nebo Španělsku, když máme v Evropě otevřené hranice a v pasu o našich cestách není žádný záznam? Úplně jednoduše.
Za měsíc, co jsme v Číně, jsme byli 2x vyzváni k tomu, abychom naskenovali speciální QR kód, vyplnili naše telefonní číslo, opsali bezpečnostní kód, který nám přišel přes SMS a ukázali výsledek autoritě, která si tento proces žádala (třeba při vydávání rezidenčních karet). Aplikace ihned ukázala, v jakých místech jsme se během posledních 14 dnů pohybovali. Když u nás při příletu viděli Česko - Německo - Guangdong, bylo vše v pořádku.
A to nejdůležitější na závěr
Až se všechny karantény uvolní, lidé se začnou potkávat, bary a restaurace se otevřou, kina budou pouštět své programy a otevřou se i hranice... Lidé zase pocítí ten závan vděčnosti, svobody a začnou si užívat toho, co bylo předtím bráno jako "samozřejmé". Tento pocit mám z lidí v Číně a tuším, že v Česku to nebude jiné :)
Tak nasaďte roušky, užijte si čas s nejbližšími a věnujte se činnostem, ke kterým se kvůli pracovním povinnostem běžně nedostanete. Vypněte televize a rádia a volno využijte k dobru a relaxu. Pořádným odpočinkem a optimismem pro své zdraví a imunitu stejně uděláte nejvíc ❤
Hlavně přeji vám i nám spoustu zdraví. A hezké Velikonoce! Vypadá to, že budou na sněhu! :D
B.