#5 Shangri-La: Poslední čínské město před Tibetem

Období cesty: Červen 2020, pokračování článku: Yunnan #4: Dali: Hory, jezero a pagody

Před cestou se mě moje šéfová ptala: "Pojedete v Yunnanu i do Shangri-La?"

"Máme to v plánu," tvrdím já.

"Tam jsem před pár lety byla. Hlavně na sebe dávejte pozor, Shangri-La je vysoko a vzduch je tam řídký. Navíc hrozí výšková nemoc. A taky se tam moc nesprchujte! Jinak je tam ale krásně..."

Tento zvláštní rozhovor mi nasadil brouka do hlavy, Shangri-La bude asi zajímavá. Zaprvé, byl tam někdo z naší kanceláře. Už to je zvláštní, protože kdykoli zmíním, že vyrazíme zase někam po Číně, odpovědí je mi většinou: "Tam jsem nikdy nebyl/a, ale prý je to tam moc krásné!". Mám dojem, že za 3 roky v Číně jsem tu viděla víc míst, než moji 50letí kolegové za celý jejich dosavadní život! Zadruhé, všichni nás varovali před jakousi "nemocí z výšky" a zatřetí, proč se tam sakriš nemáme sprchovat?!

Naše dosavadní trasa po provincii Yunnan: Donchuan, Kunming, Dali, Šangri-La

Jak Shangri-La ke svému názvu přišla

Může být trochu matoucí, že město Shangri-La (nebo Šangri-La) v mapě někdy najdete pod původním jménem Zhongdian, a to proto, že až do roku 2001 Šangrila Šangrilou vůbec nebyla.

Název Shangri-La se poprvé objevil v knížce Ztracený obzor, kde se tak jmenuje mystický chrám v Tibetu, kterému jsou připisována superlativa všeho druhu: nebeská krása, koncentrace lidských vědomostí, život harmonický natolik, že lidé se tu stávají téměř nesmrtelnými... Chrám zkrátka představoval ráj na zemi.

Román byl zřejmě dost slavný na to, aby tomuto jménu vytvořil marketingově skvělou půdu a svou vlastní Šangrilu od té doby chtějí všichni! Čína přejmenovala jedno z jejích měst, stejný název si zvolila i síť luxusních hotelů a dost možná se tak ve vašem okolí jmenuje i restaurace/kavárna/čajovna nebo jiné místo, kde se lidé zkrátka mají cítit příjemně, klidně a nesmrtelně!

Není ale náhoda, že si Čína k takovému přejmenování vybrala zrovna město Zhongdian. Stejně jako v knížce se město nachází těsně na prahu Tibetu a stejně jako v knížce se nad městem tyčí ohromný chrám, který v kombinaci s okolními horami vypadá skutečně působivě. Ale o chrámu později. Když je řeč o těch horách...

Klášter Sungtseling aneb sídlo vládce Ti z Hvězdné brány :) (foto: Tibetpedia.com)

Ohromná tibetská stúpa, kterou jsme míjeli cestou do Shangri-La

Výškový bolehlav

Po cestě z Dali do města Shangri-La jsme serpentinami vystoupali 1.200 m, město leží 3.100 metrů nad mořem. To jsou skoro dvě Sněžky! Jak nás šéfová a internetoví rádci varovali, výšková nemoc tu není ničím ojedinělým a máme být opatrní. Neutíkat, nesportovat, být v klidu. Turistické buňky holt nejsou zvyklé na život v horách a už vůbec ne ty naše, které jsou z přímořské Zhuhaie zvyklé na výšku téměř nulovou :) Jak se nemoc projevuje? Prý bolestí hlavy, závratěmi, stavem na omdlení, nevolností, zimnicí,... stačí si vybrat.

Čím výš jsme byli, tím častěji v autě padla otázka, jestli někoho z naší 6členné skupinky bolí hlava, jestli UŽ to někdo cítí. Aneb, hlavně si tu nemoc nevsugerovat! :D Kromě lupání v uších při každé další serpentině naštěstí nikoho nic netrápilo.

Vítejte v Shangri-La!

Do města jsme dorazili v pozdním odpoledni a čas nám zbyl akorát na ubytování, krátkou procházku městem a večeři - stejně, jako tomu bylo při příjezdu do Dali. Už při první obhlídce okolí jsme si všimli, že na předměstí se každá druhá budova buď opravuje nebo staví.

Na první pohled by si toho člověk asi ani nevšiml, ale velká část Shangri-La byla (znovu) postavená teprve před pár lety. V roce 2014 celé centrum zachvátily požáry, které město značně zničily a dodnes se při opravách musí architekti striktně držet prvků tradiční architektury - to aby neutekl duch místa. Nestaví se tu tedy žádné hotely a vily z betonu a skla, jak je dnes zvykem, ale všechny budovy jsou stavěné ze zdobeného dřeva. Jeden by řekl, že po předchozích zkušenostech zvolí místní lidé odolnější materiály...

Skutečně ale všechno vypadá, jako by tam stálo odjakživa, jen je to jaksi hezčí a zachovalejší. S nadsázkou jde říct, že Shangri-La je nejnovější historické město v Číně.

Ubytování v Shangri-La

Ze dřeva byl i celý náš ho(s)tel, jeho vůně mě hned vzpomínkami vrátila o několik let a zim zpět - přesně takto to vonělo v chatkách na letním táboře, když mi bylo -náct! A zdálo se, že majiteli ubytování je jen o pár let víc, 20 nebo 22? I když, klidně mu mohlo být přes 40. U Číňanů vážně nikdy nevíte, obličeje s absencí jakýchkoli vrásek vám ani trochu neprozradí jejich skutečný věk! Ale ať už se narodil v tomto tisíciletí nebo tom minulém, nejvíc jsme ocenili, že mluví anglicky. Wooow!

Pokud prodáváte krémy proti vráskám, v Číně vám pšenka nepokvete. Pokud ale prodáváte krémy na vybělení pleti, vozte je sem po kontejnerech!

Na hotelu mě pobavila jejich nabídka: hned vedle speciální akce "Ke 4 pivům 1 zdarma" se na tabuli hezky vyjímalo "Kyslík za 25 RMB". Takže pokud by nám z řídkého vzduchu přece jen bylo na omdlení, víme, kam si přijít šlehnout další dávku.

Čas na jídlo: Jačí hot-pot

Při večerní procházce uličkami jsme našli hostinec (to je mnohem trefnější pojmenování, než honosně znějící "restaurace") s tradičním čínským hot-potem, kde hlavní surovinou bylo netradičně jačí maso. Je pravda, že pasoucí se stáda jaků jsme v těchto končinách míjeli snad na každém kilometru a není divu, že svou přítomností jaci obohatili i místní jídelníčky. Jak maso chutnalo? Skvěle a překvapivě hodně jemně!

I když, při hot-potu jde beztak nejvíc o chuť omáčky, kterou si z různých přísad sami namícháte. A na tu já jsem expert! Základem je velká porce sójové omáčky, velká porce arašídové pasty, česnek a bylinky 🍛

Kromě masa jsme si objednali ještě brambory, salát, nudle, tofu, špenát, čínské zelí a postupně vše vařili v kotlíku přímo před námi. Co do počtu surovin, hot-pot je vždycky bohatý!

Když se paní hostinská dozvěděla, že je to naše první noc v Shangri-La, přinesla nám k pití ještě speciální čaj, který nám měl pomoct od nemoci z nadmořské výšky. Tento speciální čaj se vaří z obilí, krásně voní máslem a chutná sladce jako láska. Myslím, že podobně by mohl chutnat i máslový ležák v Harrym Potterovi. Rozhodně!

Najednou se mým tělem rozlila příjemná úleva a taky únava, jen nevím, jestli to bylo tím čajem, nebo na mě dopadlo celodenní cestování autem. Člověk by nevěřil, jak je to cestování únavné...

Klášter Sungtseling

Další ráno nás řidič zavezl ke klášteru Sungtseling, který se nachází 5 km od města. Chrám je dominantou celé širé oblasti a říká se, že v době jeho největší slávy v něm žilo až 2000 mnichů. Ale abych byla upřímná, na obrázcích mě tento chrám svým vzhledem nikdy moc nezaujal. Oproti čínským pestrobarevným chrámům mi tento přišel svou kombinací tmavých zdí a zlatých střech docela strohý. Až na místě jsem zjistila, že bílá nádvoří, která celý vizuál odlehčují, jsou pro pozorovatele z dálky zkrátka jen skrytá za nesčetnými blyštivými střechami.

Na zdech visely plachty s pravidelně se opakujícími buddhistickými symboly: kolo dharmy umístěné mezi dvěma jeleny (symbol učení a vědomostí), mandaly ve tvaru nekonečného uzlu (věčná harmonie) a (asi) lotosové květy.

Jak se ale zdálo, co do jednoduchosti vnější výzdoby, o to víc se dekoratéři vyřádili uvnitř. Vstupem do chrámu jako bych se ocitla (buddhisté mi to přirovnání prominou) ve starém vetešnictví, tady byly tmavé tóny rozhodně zakázané! Všude kolem visely látky jásavých barev, vzduch byl těžce přesycený vůní hořících vonných tyčinek a křiklavé malby na stěnách zobrazovaly mnohoruké božstvo všech pleťových odstínů - od fialové až po tmavě zelenou. Hlavou mi prolétlo, že zdobný kompromis mezi vnějškem a vnitřkem by byl přece jen fajn :)

Musím ale uznat, že po návštěvě desítek čínských chrámů, které jakoby si navzájem z oka vypadly a které člověku po čase snadno začnou splývat, tenhle klášter byl naprosto odlišný. Skutečně tibetský!

Celou atmosféru místa ještě umocňovalo krákorání vran, kterých tam bylo pomalu víc, než lidí. Měli jsme zkrátka štěstí, že cestujeme v období, kdy lidé kvůli obavám z korony zůstávají raději doma.

Zpět do města

Po cestě z chrámu do města jsme míjeli krásné scenérie! Kolem nás se rozprostíraly nekonečné louky plné květin, pasoucích se jaků, krav a koní a já se tam cítila jako v seriálu Walker Texas Ranger. Kovbojka na ranči!

V dálce se dokonce i fotila čínská svatba

Modlitební mlýnek

V centru města jsme po nekonečných! schodech vyšplhali na vysoký kopec, na jehož vrcholku se nachází obří "prayer wheel", tedy "modlitební mlýnek". I když, vzhledem k jeho velikosti spíš modlitební mlýn :) Tento zlatý kolos po stranách nese spoustu dekorací: vyobrazuje město Shangri-La, nedaleko stojící klášter, buddhistické symboly a spolu tím i několik buddhistických manter-modliteb. Říká se, že pokud s mlýn(k)em 3x otočíte, má to stejný účinek, jako byste mantru sami odříkali. Ale není to zadarmo!

Přidat se k davu, který už mlýnkem točí, je hračka. Pokud se ale snažíte kolo roztočit sami, to je jiná! I s pomocí několika dalších lidí (a jednoho pejska) byla dost velká fuška dát ta zatuhlá ozubená kolečka do pohybu a už vůbec tomu nepomáhala ušlapaná podlaha, která nám pod nohami klouzala jako slupka od banánu. Má to ten Buddha dobře vymyšlené! :D

Tento den našeho výletu byl prvním, kdy nás nečekal žádný přesun a na tom stejném hotelu jsme strávili až 2 noci! :D Skákat "z místa na místo" nás v předchozí dny sice obohatilo o nespočet krásných míst (a foťák o stovky fotek), ale na druhou stranu, ono to neustálé balení, vybalování, přerovnávání kufrů a čas strávený na cestě, kde jste vydáni napospas nevyzpytatelným čínským řidičům, přece jen není nic moc.

Konečně jsme tak nikam nespěchali a měli dostatek času si v klidu projít i zbytek města. Míjeli jsme spoustu kaváren, ze kterých se často nesl zvuk živé kytarové hudby #pohoda a taky jsme tu našli spoustu pivnic. Shangri-La má dokonce vlastní pivovar! Tyto závany západního života mi vždycky přijdou milé, protože mi připomenou Evropu, ale zároveň trochu nepatřičné. Jako by se město za každou cenu chtělo přizpůsobit turistům (kdyby se raději naučili anglicky! :D) a přitom ukrajovalo ze své vlastní autenticity. Ale holt, pokrok a multikulti vývoj nezastavíš. Pokud nejsi korona.

Tradičního ducha musí mít všechno! I kdyby to měl být bankomat! :D

A večeře? S heslem "Proč měnit to, co se osvědčilo?" jsme zavítali do stejného hostince, jako v předchozí večer. Další jačí hot-pot, prosím! Pan a paní majitelé byli štěstím bez sebe, že jsme se vrátili, jejich pohostinnost a radost byla krásně upřímná :D A ten máslový čaj, ten bych mohla pít každý den!

Shangri-La pro nás byla hodně pohodová, procházková a kochací, ale co se aktivit týče, bylo to ono pověstné ticho před bouří. No a taky jsem nakonec zjistila, proč že se tu nedoporučuje sprchovat: Nevím čím to a jak to, ale velmi snadno tu prochladnete. Od tohoto večera až po zbytek výletu jsem cítila, že už nechci nikam jinam, než zůstat hezky v teple postele, pít ten jejich máslový čajík a spát, spát a spát - nachlazení a rýma jak trám. Ale plány zněly jinak!

Co se nám přihodilo včera? Yunnan #4: Dali: Hory, jezero a pagody

A co se dělo dál? Yunnan #6: Soutěska tygřího skoku: 2denní túra po horách a OBROVSKÉ překvapení

- B.