Už 2 roky v Číně!

Čína nás obohatila o spoustu, spoustu!, zážitků a můj telefon navíc o kvanta zápisků různých nezvyklých situací, mezi které patří například vtipné rozhovory s kolegy. Jeden z mých nejoblíbenějších:

Já: Včera jsem vařila kung pao!

Kolegyně: Kung pao? Co to je?

Já: Ty to neznáš? Vždyť to je čínské jídlo!

K: Aha, to neznám...

Já: To nakrájíš kuřecí maso na kousky, přidáš sojovou omáčku, dáš na pánvičku, přidáš cibulku, papriku, arašídy.. a jíš to s rýží.

K: Aha, takže něco jako hamburger?

Já v mé mysli: Ježišmarja, já chci domů!!!!

Počet kulturních šoků: 100+1

Kdyby mi někdo na samotném začátku našeho asijského dobrodružství řekl, že v Číně vážně zůstaneme celé 2 nasmlouvané roky - a co víc - že si náš pobyt nakonec dobrovolně a s radostí o rok a půl prodloužíme, asi bych se začala hodně hlasitě a asi i hodně rozpačitě smát. Jestli existují místa, do kterých se člověk zamiluje na první pohled (jako třeba moje milované erasmácké Bordeaux), tak takhle jednoduchý "začátek vztahu" jsem s Čínou zrovna neměla.

Mladá holka (dneska už jsem totiž o celé 2 roky starší a ostřílenější! :D) zkrátka přijela z pohodlného a čistého Česka poprvé do Asie, kde je hygiena a celkový způsob života a civilizace v diametrálně jiných měřítkách. No a začala tu čelit větším výzvám, než jaké si vůbec dokázala představit.

Jazyk?

Že tu s angličtinou nepochodíme byl náš první poznatek. Taxikáři neznají slovo "hotel", kolemjdoucí neznají základní pojmy jako "bus" nebo "shop" a ani to čínské kung-pao se v čínštině neřekne kung-pao. Řekne se to totiž gong-bao, což je zřejmě oproti počeštěné verzi tak velký rozdíl, že vám nikdo, ale fakt nikdo nerozumí. A vlastně vám nerozumí ani to jejich gong-bao, a to i když zkoušíte vystřídat kombinace všech 4 čínských výslovnostních intonací.

Atmosféra?

I ten vzduch se mi tu zpočátku jinak dýchal. Docela živě si pamatuju, když jsme sem přijeli nakouknout poprvé - uprostřed parného srpna. Každodenní vlhkost vzduchu v hodnotách 80-90 % pro mě byla skoro nesnesitelná a taky vše zavánělo mírnou zatuchlinou, asi jako když necháte mokrý ručník 2 týdny zmuchlaný v rohu nevětrané místnosti. Tato vůně mě provázela všude: od letiště přes zhuhaiské ulice až po naši kancelář.

Nezbytný pomocník v domácnosti: odvlhčovač! 94% vlhkost dokáže zredukovat na 60 % a oblečení s botami pak ve skříních neplesniví tolik, jako předtím. Hurá! :D

Ani v noci jsem od toho dusna a specifického vzduchu nebyla ochuzená, ale navíc na mě začaly blikat všudypřítomné typické neony místních obchodů.

Životní úroveň?

Brzo jsem poznala, že Čína má dvě tváře: super-bohatou a super-chudou. Zhuhai je hodně dynamické město, kde budovy rostou do výšky každou sekundu a silnice jsou neustále rozkopané od jejich dalšího rozšiřování. Ale jen co jsem z hlavní třídy odbočila do vedlejších uliček, viděla jsem asijskou surovost: už žádné nablýskané mrakodrapy a navoněné hotely, ale prosté chudé čtvrtě se starými činžovními domy, které zdobí jen zamřížovaná okna a zamřížované balkony. Opodál vidíte děti hrající si před jejich ještě žalostnějším domem na hromadách prachu a písku, vidíte dospělé, kteří vás ze svého zápraží sledují a vy se oproti nim cítíte bohatí už tím, že máte čisté oblečení. A v tomto celém výjevu kolem všech pobíhají slepice. V centru města.

Standardní činžáky s jedinečným výhledem

Lokální obchod a obydlí v jednom

Na oficiálních fotkách města ale nejčastěji uvidíte budovu Opery

Práce?

Nikdy předtím jsem nepracovala v SAPu, ve kterém mě teď zaučovali anglicky téměř nemluvící kolegové. Tehdy jsem byla na pokraji zoufalství, ale když si mé zápisky přečtu teď, už jsem schopná se nad nimi aspoň pousmát (pokrok!) :D Třeba když mi kolegyně vysvětlovala, že tohle potvrzení je pro zákazníka "very bad" a po několikaminutovém dohadování jsem zjistila, že jen nesrozumitelně říká "very best". Nebo když vám dojde, že valná většina kolegů neslyší vůbec žádný rozdíl mezi slovy "fifteen" a "fifty" nebo dokonce "yellow" a "zero". Takhle bych mohla pokračovat hodně dlouho, protože snad v každém pracovním procesu, který mi byl vysvětlovaný, nastalo nedorozumění asi 139x. Vždycky jsem si jen posteskla: Jaké to asi musí být v Česku, kde lidé mluví stejnou řečí.. :D

Jídlo?

Jí se samozřejmě čínskými hůlkami a nebo takovými vtipnými velkými lžičkami, které vypadají jako by byly určené pro malé děti. Ve firemní kantýně i v běžných restauracích se vše seká na malé kousky, aby se to dalo pohodlně uchopit do hůlek, a protože s vykosťováním si kuchaři hlavu nelámou, porcují prostě flák masa tak, jak jim přijde pod ruku - tedy i s kostmi a šlachami. Sousto se vloží do pusy, maso se okouše a kosti vyplivnou zpět. A všem je úplně jedno, jestli se trefí zpět na jídelní tác nebo rovnou na zem. Takže je všude svinčík. Celý tenhle proces samozřejmě doprovází také mlaskání a srkání. Neustále.

Chrchlání?

Jo, tomuhle nechám samostatný odstavec. Setkáváme se s ním všude a bohužel i v kanceláři! Je to chrchlání v té nejnechutnější podobě, kdy to dotyční hlasitě tahají "až z paty" a na chodníku následně vytvoří moc pěkné velké chrchlové kolečko, takže se setsakramentsky koukáte pod nohy, kam že to šlapete. V kanceláři "to" plivou do koše. Jo, je nechutné o tom jen psát, natož to zažívat, ale nezmínit tenhle fakt by bylo nefér, je to totiž neoddělitelná součást čínské kultury. A vůbec nejlepší je, když je zvuk téhle kulturní vložky to první, co po ránu po otevření oken slyšíte!

Záchody?

Popravdě je mi dodnes záhadou, proč se tureckým záchodům říká zrovna turecké, když rozhodně největší zastoupení mají v Číně. V obchoďácích, na veřejných WC, v práci - tam mám ale štěstí, protože jediný normální evropský záchod je zrovna u naší kanceláře, jupí! :D Zkrátka v 99,9 % případů nenarazíte na mísu, ale jen na díru v zemi. A toaleťáky se nehážou dovnitř, ale do koše. (U nás na bytě je vše v normálu, máme mísu! :D, pozn. red.)

Tuto fotku jsem pořídila na WC v Thajsku - přesně vím, pro kterou národnost jsou tahle piktogramová upozornění určená! :D Uhádnete?

Taxikáři?

Ne, že by vás chtěli jakožto cizince natáhnout - vždycky jezdí podle taxametru, takže přesně víte, na čem jste. Akorát mají jeden nešvar, a to ten, že město vůbec neznají. Neorientují se ani tehdy, když jim požadovanou lokalitu řeknete v čínštině a dokonce i ukážete v aplikaci čínských map. Že Číňané vynalezli kompas? To sotva! Ani to, že mají před sebou zapnutou navigaci neznamená, že pojedou správným směrem. Běda vám, jestli se během jízdy budete koukat do telefonu, svou trasu spustíte z očí a necháte ji napospas řidičovu nulovému instinktu! Pokud na místo určení chcete dojet rychle a efektivně, neustále mu musíte říkat magické formule jako zheli zuo guai (tady zahněte vlevo), zheli you guai (tady zahněte vpravo) nebo zhi zou (rovně). O samotném způsobu jejich ježdění pro dnešek mlčím :D Ale samozřejmě jsou tu i světlé výjimky :)

...

Jak jde asi poznat, na začátku na mě bylo těch změn a odlišností, kterým jsme se museli přizpůsobit, až příliš. Kdybych tu měla být 2 týdny - ok. Řekla bych si: "Přijela jsem, viděla jsem, odjela jsem." Ale takto? Na začátku pobytu, tedy v září 2017, vypadalo září 2019, které ve smlouvě figurovalo jako návratový termín, děsivě daleko.

Jediné, co jsem tu fakt zbožňovala, bylo naše krásné bydlení v krásné rezidenční části. A Martin samozřejmě, ten nejlepší partner do pohody i nepohody! <3 :)

A potom přijedete domů, kde se všichni nadšeně ptají: "Tak jaká je Čína?" - "Ehm, no.." :D

Zkrátka jsem ráda, že jsem ze začátku tolik článků nepsala :D Moje výpovědi by byly sice hodně upřímné, ale zároveň hodně negativní - a to bych po sobě nechtěla číst ani já, natož někdo jiný. Dneska už jsem schopná to shrnout do těchto pár krátkých umírněných odstavců a taky vidět Čínu s nadhledem. Ale hlavně: Dneska? Vnímám to úplně jinak!

Jak to vidím po dvou letech?

Ok, to čínské chrchlání je nechutné dodnes, to ale bude nechutné vždycky. A záchody jsou holt bez mísy a s tím taky nic nenadělám. Ale to ostatní se usadilo.

Ani nevím, kde přesně nastal ten zlom. Asi to bylo uvědoměním: Holka, budeš tu dva roky. Takže buď s tímto přístupem všechno i nadále uvidíš černě a budeš 24 hodin denně naštvaná, nebo se zaměříš na to dobré. A vůbec, jsi tu dobrovolně, takže si nestěžuj! Takhle zdánlivě jednoduše (ale vážně jenom zdánlivě :D) stačilo přeprogramovat vlastní mysl a svět kolem se začal proměňovat taky.

Teď už optimisticky!

Dneska už na barevné noční neony nekoukám jako na vrchol nevkusného kýče, ale mám radost, když už pár čínských znaků z toho blikajícího nápisu dokážu přeložit. S čímž souvisí:

Jazyk?

S angličtinou to nejde, takže abych se celkově mohla líp dorozumět, chodím 2x týdně po práci na kurzy čínštiny, které nám firma poskytuje. Po roce a půl už jsem složila moji první čínskou zkoušku - jsem majitelkou oficiálního certifikátu HSK2 a jsem na sebe pyšná! :) Celkově je těchto úrovní 6, takže mám ještě co dělat! :))

Vzduch?

Ten se buď nějak změnil nebo jsem tu jeho nelibou složku přestala vnímat - asi jako když v parfumerii očicháte tolik flakónů, že už máte čichové buňky natolik otupené, že byste necítili ani vůni svíčkové (aaach, svíčková!).

Životní úroveň?

Díky neustálým konstrukcím se město doslova hýbe a mění před očima. Kde byla před 2 lety rovná cesta, tam je dneska podjezd, nad kterým se křižují cesty všech směrů. Kde byl před 2 lety jen bílý plot, za kterým "se něco stavělo", tam dnes stojí vysoký luxusní hotel. Kde byla jen prašná oblast, tam je dnes vysázena spousta stromů a barevných květin. Kde byla jen úzká cesta, tam je dnes široký chodník a cyklostezka. Cyklostezky a kola určená ke sdílení jsou tu všude a je to boží! Oproti Česku, kde je vrchol umění postavit 4 km dálnice za rok, je Čína vážně neuvěřitelný rychlík!

Tady byla před dvěma lety jen prašná 4 proudová cesta. Na fotce se to zelená a dnes to tam hýří barvami květin :)

Dlooouhá cyklotrasa podél nábřeží s výhledem na Macau

Práce?

Postupem času si všechno sedlo i v práci, kam navíc začali přijíždět kolegové ze Španělska a Brazílie, aby v Číně stejně jako my strávili 2 roky. Po několika dnech se stali našimi "spojenci" a kamarády a my s naší česko-španělskou (dneska 14člennou) bandou začali slavit veškeré narozeniny, Vánoce, víkendy i středy :)

Taxikáři?

Kontrolujeme a navigujeme je neustále. Ale dneska už jsem schopná s nimi během jízdy vést krátkou konverzaci v čínštině, z čehož mám vždycky radost :)

Krása je v oku toho, kdo se dívá.

..cestování!

V neposlední řadě jsme začali cestovat a objevovat krásy jak uvnitř země, tak i za jejími hranicemi. Zhuhai je v tak super poloze, že máme ten luxus moct si vybírat ze 3 letišť, která jsou od nás vzdálená vždy cca 1 hodinu cesty (Zhuhai pro vnitrostátní lety, Macau a Hong Kong pro ty vnější). A když máme tolik odletových a příletových možností, tak i ceny letenek se redukují jedna radost! Hned "za rohem" jsou i samotné dovolenkové destinace - pláže v Thajsku a Filipínách jsou necelé 3 hodiny letu.

Najednou zkrátka život v Číně začal být fajn na všech frontách a já se tu začala cítit jako doma :) Když jsme teď v létě letěli na otočku do Česka a já si představila, že to původně měl být téměř finálně-návratový termín, byl to zvláštní pocit. Vždyť jsme tolik míst ještě neviděli! Navíc nejsem vůbec připravená rozpustit naši česko-španělskou partu! A i ty vtipné situace s kolegy by mi chyběly!

Ale rozhodli jsme se pro prodlouženou jízdu a jsme zvědaví na další (snad jen příjemná) dobrodružství :) Tak na viděnou v roce 2021, Česko! ..ale do té doby tě snad ještě skrz nějaký kratší výlet navštívíme <3

B.