Provincie Hunan: Skleněný adrenalin v Zhangjiajie!

Cestovat po Číně je vždycky zážitek. Čína je teda jeden velký zážitek sama o sobě, ale při návštěvách různých míst se navíc často setkáváme s nějakými světovými NEJ: největší, nejdelší, nejvyšší a v tomto případě bych řekla i nejskleněnější.

Národní park Zhangjiajie je totiž těmito světovými unikáty napráskaný až až: najdete tu skleněný most, skleněné cestičky kolem vysokých skal, nekonečný skleněný výtah, nekonečné eskalátory vybudované vprostřed hory a taky lanovku vedoucí z centra města až na samý vrcholek hory, která končí někde v mracích.

Aby toho nebylo málo, skalnaté útvary v Zhangjiajie posloužily jako inspirace pro stvoření fantazijního světa Pandora ve filmu Avatar, který tvůrcům přitáhl rovnou 9 Oscarových ocenění. Taky žádný troškař!

Ale ať nepředbíhám...

Proč Zhangjiajie? Protože Range Rover!

Toto neuvěřitelné video na nás vyskočilo při chytání lelků jednoho sobotního odpoledne a v tomto případě reklama přesně zasáhla svůj cíl. Auto jsme sice nepořídili, ale když jsme zjistili, že majestátní hora Tianmen, v překladu Brána do nebes, se nachází hned v sousední provincii s naším Guangdongem, bylo jasné, kam povedou naše příští cestovatelské kroky.

Píšu teda hned v sousední provincii, ale pořád je to od Zhuhaie vzdušnou čarou něco přes 1.100 km. Moje vzdálenostní výrazy "hned", "skoro" a "nedaleko" už se zřejmě adaptovaly čínským měřítkům - co na tom, že v Evropě už bych po uražení stejné vzdálenosti brouzdala uličkami Amsterdamu nebo se koupala ve vodách chorvatského Dubrovníku :D

Když žijete v Číně, tak i město vzdálené 1.100 km se vám pořád zdá jako "za humny".

Moje představy o vzdálenosti jsou ale ovlivněné i místní dopravou - všude se dostanete neskutečně rychle a to i bez letadla. Např. trasu Zhuhai - Changsha, tedy města, které odděluje 830 km, jsme rychlovlakem zvládli už za necelé 4 hodiny. Naše průměrná rychlost? Podle vzorečku s=v*t to vychází na 200 km/hod a podle digitálního ukazatele, který nás cestou neúnavně informoval o naší aktuální rychlosti, jsme se vyšplhali i na 305 km/hod. Jen to svištělo! :) Navíc jsou čínské rychlovlaky známé tím, že nikdy nemají zpoždění. České dráhy, učte se!

Všimli jste si někdy, že mapa Číny připomíná velkou slepici?

Co v Zhangjiajie navštívit?

Protože šlo o náš první velký výlet do vnitrozemí Číny, kde to je s angličtinou ještě víc bídné, než tady na trochu víc mezinárodní periferii, rozhodli jsme se do Hunanu vyrazit organizovaně, s místní cestovkou. Pro cestovní kancelář jsme byli první ne-čínští a hlavně ne-čínsky mluvící účastníci, kteří se k nim rozhodli připojit a pro mě to byl zase první výlet s cestovkou vůbec. Co si budeme povídat, mírné rozpaky byly na všech stranách :D

Od CK jsme dostali 6 návrhů itinerářů, které se lišily nejen časovým rozsahem (většinou šlo o 3-6denní výlety, my zvolili 5denní variantu), ale taky celkovou nabídkou míst, která můžeme v národním parku Zhangjiajie a jeho okolí navštívit. Že je tam toho k vidění opravdu hodně potvrzuje jak zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO, tak i na seznam "5A", kam Čína řadí nejvýznamnější lokality jejího území.

Předem jsme si s Martinem vytipovali 3 místa, která jsme chtěli navštívit: horu Tianmen (Bránu do nebes) se skleněnými chodníčky, Skleněný most a Hallelujah Mountains - předlohu pro film Avatar. Bohužel ale ani jedna z variant, kterou nám CK nabídla, v našem termínu nezahrnovala všechna tato místa najednou. A tak jsme se rozhodli oželet avatarské scenérie a vybrali variantu, která nabízela dvojitou porci skleněných dobrodružství.

Brána do nebes

Na horu Tianmen jsme se mohli dostat několika způsoby:

1) pěšky, ale to by šel jen blázen :D

2) 2. nejdelší lanovkou na světě - tu ještě zmíním později, protože jsme ji využili při návratu zpět

3) autobusem, který nahoru jede přes 99 pěkně ostrých zatáček - tahle cesta byla naše!

Silnice vedoucí nahoru je pekelně úzká (a slouží samozřejmě pro oba směry), pod sebou vidíte jen propast a do toho jsou řidiči těchto autobusů vyhlášení tím, že schválně jezdí jako ďasové, abyste zážitek měli ještě intenzivnější. Děkujeme pěkně! :D

Jeden lístek (vstup+autobus+lanovka) koupíte v přepočtu za 780 Kč

Tady si chvilku postojíte ve frontě

Mezitím omrknete plánek

A hurá do kopců!

Když nás autobus vysadil na vrcholku hory, tedy těsně pod prvním z 999 schodů, které ve sklonu 45° šplhají nahoru k "nebeské bráně", musela jsem ten pohled pár minut rozdýchávat. Ocitli jsme se totiž na rovné skalní plošině, kde jsme pod sebou viděli jen nekonečné hlubiny a nad námi se naopak tyčila obří (přes 130 metrů vysoká!) díra ve skále. Celé mi to přišlo šíleně surrealistické a doslova dechberoucí! Akorát jsem si nebyla moc jistá, jestli v pozitivním nebo negativním smyslu slova :D

Po chvíli ale rozpaky přešly a my vyrazili vstříc tomu obřímu oknu. Schodů bych neřekla že bylo 999, ale 9.999 a zatímco já s Martinem jsme cestou nahoru lapali po dechu, čínští důchodci nás předbíhali s energií mladých laněk :D O jejich životním stylu musím napsat samostatný článek, je totiž fascinující, jak moc jsou lidé v Číně vitální i v pozdním věku!

No ale hlavně - vyjel to i Range Rover! Poté, co jsem ten šílený sklon schodů viděla na vlastní oči, jsem došla k závěru, že celá ta reklama byla pěkný fejk. Něco takového prostě auto vyjet NEMŮŽE! :D

Stoupali jsme krok za krokem, schod za schodem.. a když jsme se pak z nejvyššího stupínku podívali dolů, bylo to vážně nepopsatelné!

Kdyby náhodou byla některá dáma se silami v koncích, je tady gentleman Martin! :D <3

Co nás čekalo, až jsme bránou slavnostně "prošli do nebe"? :) Podél skal jsou vybudované chodníčky pro hiking a dokonce jsme se svezli i eskalátory uvnitř jeskyní. Ať mě ale pochopíte správně: nešlo o jeden krátký eskalátor, který sloužil k překonání nějakého menšího výškového rozdílu. Ten eskalátor mi připadal nekonečný, byl neskutečně strmý a instalovaný uvnitř skály! Jakmile skončil, před námi se objevil další. A po něm další. A pak zase! Celkově jsme uvnitř jeskyně těmito eskalátory cestovali asi 20 minut, až se před námi zase objevilo denní světlo signalizující konec jízd, prosím vystupovat. Jak tam ty elektrifikované schody sakriš vůbec mohli vybudovat?! #záhada

Tentokrát jsme se nacházeli na úplném vrcholu skály a abychom si výšku pod námi uvědomili dostatečně, prošli jsme se i po skleněném chodníčku ve výšce 1.400 metrů, který byl "nalepený" po obvodu jedné ze skalních stěn. Oproti videím, která jsou k vidění na internetu, tenhle chodníček naštěstí nebyl vybavený žádnými vizuálními ani zvukovými imitacemi praskajícího skla pod vámi - tyhle srandy jsou zase v jiné části Číny. I bez těchto vylepšováků to bylo zážitkové až až!

Skleněný 100 m dlouhý chodník ve výšce 1.400 m (obrázek vypůjčený z internetu)

Jak vysoko jsme skutečně byli, to pěkně v HD ukazuje Martinovo video:

Když jsme se bezpečně dostali na druhou stranu, následoval už poměrně nudný (:D) hike skrze krásnou skalní přírodu s opravdu neobyčejnými výhledy.

Cestou dolů jsme využili lanovku, která se pyšní štítkem 2. nejdelší lanovka světa. Měří 7,5 km, šplhá do výšky 1,2 km a na výběr máte až z 98 kabinek! Lanovka dlouho platila za úplně nejdelší lanovku na světě, ale v roce 2018 ji o půl kilometru trumfla tato lanovka ve Vietnamu. #soubojinženýrů

Ze samotného vrcholku hory nás během 30 minut dopravila až do centra města Zhangjiajie, kde jsme měli po celém dni zase pevnou půdu pod nohama. Ale ne na dlouho! :)

Na spoustě větrných kopců můžete vidět stromy obvázané červenými pantličkami. Červená barva symbolizuje štěstí, které vítr symbolicky roznáší do všech světových stran.

Vzhůru dolů!

Skleněný most

Příští ráno měla naše zájezdní skupinka budíček v 6:30 a posilnění snídaní, která byla natolik čínská, že jsme snědli jen jedno vajíčko natvrdo, jsme vyrazili z hotelu -> směr 2. nejdelší skleněný most světa. Představovala jsem si, že most bude celoskleněný, což naštěstí nebyl, protože velký respekt vzbuzoval i takto.

Pro začátek trochu čísel:

- když most v roce 2016 dostavěli, byl to nejdelší most svého druhu na světě. Jenže o rok později se v čínské provincii Hebei otevřel most nový a o chlup delší a tento v Zhangjiajie o svoji korunku přišel #soubojinženýrůpodruhé

- měří 430 m na délku, 6 m na výšku a nad kaňonem visí ve výšce 300 m nad zemí

- procházet se po něm může až 800 návštěvníků najednou

- děkuji Wikipedii za určitě spolehlivé informace :)

Na most jsem se těšila! Těšila jsem se na ty výhledy, na pocity, jaké to asi bude chodit jakoby ve vzduchu, na skvělé fotky.. Když jsme ale přišli k amfiteátru před mostem, moje odvaha mě opustila a namířila si to přímo na opačnou stranu. Ale protože byla na celou tu parádu stejně zvědavá jako já, po chvíli se zase vrátila a já mohla na tu průhlednou plochu přece jen vkročit.

No, ona cesta zpět stejně nevedla :D A jak jsem se dívala okolo sebe, zdálo se, že tenhle fakt byl pro několik lidí jediným motivem, proč se k pokračování vpřed odhodlali. Dokonce jsme potkali skupinku holek, z nichž se jedna bála asi opravdu hodně: aby raději neviděla vůbec nic, přes oči měla zavázaný šátek a ostatní kamarádky ji za veselého smíchu vedly vpřed. Chudák..

Samozřejmě mezi námi byla i spousta nadšenců, např. děti, které po mostě rozjíveně skákaly, dupaly a po těch skleněných plochách se válely jakoby nic. Děti jsou někdy strašně divné.. :D

Já zase potřebovala chvíli čas, než jsem si na výšku zvykla. Pak už jsem se koukala po okolí a obdivovala les v kaňonu pod námi, který z té výšky vypadal jako měkoučký zelený mech. Tahle idyla ale pokračovala jen do chvíle, kdy jsem zhruba v polovině mostu viděla dělníky, jak na konstrukci mostu něco svařují. A věřte mi, to je něco, co v tu chvíli vidět vážně nechcete :D

Od té doby to pro mě nebyly žádné výhledy do všech stran a obdivování té hloubky přímo pod mýma nohama.. Od té doby byl můj pohled zabodnutý do vzdáleného bodu přede mnou a já šla. Rázovala jsem si to svižným tempem, nekoukala se na nic a nikoho kolem, bylo mi jedno, kde se zrovna nachází Martin.. Můj cíl byl jediný: být co nejdříve na druhé straně!

Ale až jsem tam konečně přišla, bylo mi to zase líto: Přece jsme celý tento výlet nepodnikli proto, abych to takhle odflákla? Tak jsem se zase pomalu, krůček po krůčku, vracela zpět. Myslím, že kdyby moje počínání někdo sledoval, asi by si ťukal na čelo - teď zpětně se musím sama sobě smát i já :D

Konečně jsem na mostě zahlédla i Martina. Lehal a sedal si na ty skleněné čtverce, kterým já se tak vyhýbala, vše si fotil a úsměv od ucha k uchu mu nemizel. Byla jsem ráda, že aspoň jeden z nás si to dokázal užít naplno a taky že udělal tak skvělé záběry! Tímto se mu zároveň omlouvám, že jako fotící parťák jsem stála za starou bačkoru - já totiž raději zůstávala při kraji. #hrdinka

Největší odměnou za pokoření této atrakce byl zpáteční výšlap nebo spíš sešlap dolů. Ta příroda, vodopády, dokonale modrá voda v řece, kterou jsme míjeli..! Už zase jsem se cítila jako v pohádce. Pár metrů cesty jsme si navíc zkrátili zip-carem, abychom těch vzrušení neměli málo :D

Ty chodníčky vpravo jsou naše trasa dolů.

Hallelujah Mountains

Pravda, název těchto hor čínsky zrovna nezní. Pojmenování "Hallelujah Mountains" se používá až od roku 2010, kdy režiséra Jamese Camerona místní příroda uchvátila natolik, že na základě ní spřadl filmový příběh Avatar a svět, který je tvořen létajícími ostrůvky. Když se totiž mezi skály snesou mraky a vy vidíte jen jejich vršky, vypadá to přesně jako Pandora! Teda aspoň na fotkách :)

Tyto hory se nachází v odlišné části parku Zhangjiajie a jak jsem psala na začátku článku, navštívit toto jedinečné místo připomínající "100x větší Adršpachy" nám nevyšlo. Když jsem ale brouzdala internetem a koukala na fotky z této lokace, asi mi to ani moc nevadí - součástí parku je tentokrát nejvyšší outdoorový skleněný výtah na světě, tzv. Bailong Elevator, který vás po zdi skály doveze až na její samotný vrchol. Tak si říkám, že člověk nemusí zažít úplně všechno.. :D Pro představu vám sem ale dám obrázek z internetu:

Že celý tento výlet nebude pro slabé nátury, to jsme věděli předem. Že ale půjde o zážitky až takových rozměrů, to nás překvapilo! :D Kromě adrenalinu, který během výletu na svou standardní hladinu klesl jen párkrát, to byl nádherný výlet s dechberoucími krajinkovými výhledy a procházkami. Není divu, že je turisty tak hojně vyhledávaný, a to nejen kvůli nálepce #MovieLocation. I teď, rok a půl po našem výletu, kdy píšu tento článek, si naprosto barvitě vybavuju všechny momenty. A to na cestování miluju - i když člověk navštíví určité místo jen jednou, ze zážitků čerpá ještě dlouho poté :)

Tak, a kdy tu můžeme čekat vaši návštěvu? Martin by se totiž do Zhangjiajie přece jen rád podíval znovu! No, a já.. já si to ještě rozmyslím. :D

B.