Zhuhai: New Yuanming Palace

Sharon mi povídá: "Betty, ty jsi oblečená, jako kdyby bylo léto!" ..pravda, denní teplota nám klesla pod 30°C, je čas vytasit kabáty! :D 

Ty kabáty tu mimochodem ani nemáme, takže vánoční návrat domů bude asi dóóst otužující. Něco ale na té Sharoniné poznámce přece jen bude. Čím dál častěji ze skříně místo šatů lovím kalhoty a místo klimatizace, která nám dřív v bytě frčela nonstop, raději necháváme dokořán balkonové dveře - konečně jde dovnitř chladnější vzduch a hlavně už žádné ubíjející vlhko. Tohle počasí je navíc parádní i na víkendové výlety, kterých si po každém pracovním týdnu vážíme a užíváme víc a víc! :) Dneska to bude o New Yuanming Palace (Novém letním paláci) - místě, které jsme letmo obhlédli už při naší srpnové výpravě do Zhuhaie, ale kvůli tomu, že naše procházka byla tehdy noční a palác nebyl nijak osvětlený, moc jsme si jeho návštěvy neodnesli.

A tak jsme vyrazili podruhé, tentokrát s časovou rezervou. S dostatečně velkou časovou rezervou, protože jsme se rozhodli jet část cesty autobusem, což je pro nás zatím vždy menší sázka do loterie. Tolik dramat a vzrušení, kdy jste při cestování busem sami zvědaví, kam vás nakonec doveze, člověk nezažije jen tak :D Ale vyšlo to! Vystoupili jsme na plánovaném místě a když jsme přišli na místo, zjistili jsme, že to není jenom "budova a park", jak jsme si mysleli minule, ale nachází se před námi obří zahradní komplex se spoustou jezírek, cestiček, dokonalých zákoutí, stánků a pódií pro herecká/pěvecká/všemožná vystoupení.

Plánek areálu

Když jsem si pak zpětně pročítala něco z historie paláce, byla jsem zase jednou hrdá na své kořeny a hned vám řeknu proč!

**okénko z čínské historie**

Celý tento areál byl v Zhuhai postavený jako kopie Old Yuanming Palace (Starého letního paláce) v Pekingu. Ten se začal stavět v roce 1707 za vlády císaře Kangxiho a sloužil jako hlavní sídlo panovníků z celé dynastie Qing. Dodnes se bohužel kvůli britsko-francouzské invazi během Druhé opiové války dochovalo jen pár ruin, ale aby se na původní krásu této čínské chlouby nezapomnělo, byla její zmenšená napodobenina postavená právě v našem městě.  Ale proč jsem z té minulosti byla tak vedle: pan Kangxi byl velikánem čínské historie - vládl 61 let, což je nejdelší doba v čínské (a skoro i světové) historii a za celou tu dobu se docela činil. Zasloužil se třeba o zavedení čínské abecedy, miloval západní technologie a architekturu - proto jsou v parku k vidění i dva paláce v evropském stylu zvané "Western Mansions" (na fotkách dole), no a taky dal impulz ke zhotovení vůbec první detailní mapy tehdejšího Pekingu. A co jste určitě nevěděli, autorem této pekingské mapy je český sinolog a badatel Karel Slavíček! 

Ponaučení: Češi jsou světoví a skvělí už od nepaměti! :) 

**konec okénka**

Kromě všeho předchozího jsme tu narazili dokonce i na menší zábavní park. Horské dráhy a všechno kolem nich máme rádi, ale nevím proč, tady to na nás moc důvěryhodně nezapůsobilo :)

Co mě ale hodně pobavilo, byly tyto výškové limity při vstupu na nějakou nebezpečnější atrakci. Hned mě totiž napadla otázka, jestli nejsou dospěláci nařizováním těchto "vzrůstových pravidel" jen sami proti sobě..? :))

Vyzkoušeli jsme aspoň strašidelný hrad, ve kterém sice nakonec nic extra strašidelného nebylo, ale moje hlasivky (a Martinovy uši) přesto dostaly zabrat :D Já si myslím, že to funguje tak, že když člověk do takového místa vejde, v ten moment se mu vybaví všechny možné hororoviny, které kdy viděl a spíš než toho, co skutečně vidí, se bojí toho, co by tam mohl vidět. Tolik k mé psychologické hypotéze :D Každopádně netuším, proč do těch "domů hrůzy" vždycky chodím, když se bojím strašně nerada. Na to už jsou ale moje psycho-domněnky krátké.

V další části areálu se nacházely i dva naproti sobě stojící paláce Western Mansions, které jsem zmínila o pár řádů výše. Fontánka a sochy kolem ní byly v původním pojetí jakýmsi "vodním orlojem", kde každá socha představuje 1 ze 12 zvířat čínského horoskopu. Čas se určoval podle toho, jaké zvíře zrovna chrlilo vodu - teď už jenom zjistit, jaké zvíře prezentuje jakou hodinu :)

Do fotky mi přiletěl holub-model. Hned věděl, kam se usadit! :)

Obrázek z internetu pro srovnání a představu, co z původních Western Mansions v Pekingu zbylo dodnes..

Největší zážitek jsem v parku ale měla z návštěvy pana kaligrafika (kaligrafa? kaligrafisty?). Sledovat, jak se pod tahy jeho štětce tvoří ten dokonalý font, bylo hypnotizující :) Jednou se to musím taky naučit. A protože jsme si tu krásu chtěli odnést domů, nechali jsme si zrovna dvě díla zhotovit i pro nás. Pán nám nabídl, že když mu napíšeme naše jména, vymyslí na ně básničku, kterou nám na papír zvěční. Doteď sice s jistotou nedokážeme říct, co na něm skutečně stojí :D ale když nám to Austin (Martinův kolega z práce) přeložil, mělo to zhruba takový příběh: Martin je vytrvalý kůň, který cválá krajinou za svým cílem a Betty je listem stromu, který zachytává ranní kapky rosy. Kdybych v básničce zachytávala večerní kapky vína, bylo by to pravdě blíž :D Ale nebudu kazit poetiku.

Tyto "obrázky s příběhem" už nám dekorují jednu ze zdí našeho domova a myslím, že panu umělci jsme zároveň zajistili slušné živobytí na minimálně další 2 měsíce :))

Dnes to bylo docela dlouhé, že? Ale aspoň jsem vám ukázala zase malý kousek Zhuhaie. Z dalších výprav se budu hlásit a snad taky brzo dokončím i ty necestovatelské články o Číně, které mám rozepsané :) Do té doby se mějte fajn <3