Thajsko: Magická Ayutthaya

Označení magická je v tomto případě naprosto na místě! Toto bývalé hlavní město Siamského království nás svou atmosférou a všudypřítomnými více či méně zachovalými (více rozbořenými a méně zachovalými) chrámy naprosto očarovalo.

Než se ale pustím do vyprávění o našem cestování po současné Ayutthaye, chci se vrátit o nějaký ten pátek zpět, do doby, kdy se po zdejších vodních kanálech proháněly obchodní lodě přepravující do Evropy, Japonska či Persie vzácné koření, do doby, kdy její sláva rezonovala ve všech koutech světa.

Krátký příběh o Ayutthaye

Kalendáře právě ukazovaly rok 1400 a Ayutthaya byla klenotem nejen celého království, ale mezi námořníky, kteří měli to štěstí obchodně procestovat celou zeměkouli, se povídalo, že byla nejkrásnějším městem vůbec.

Postupem let se stala centrem kultury, vzdělání, náboženství, obchodu a díky těmto příznivým podmínkám tady žil přes 1 milion obyvatel, což z ní v té době dělalo největší město světa! Během doby blahobytu, který trval dlouhých 400 let, se na zdejším trůně vystřídalo přes 30 thajských králů z různých dynastií.

Malba Ayutthaye z roku 1661

Jenže nic netrvá věčně, zejména když historií od nepaměti lomcuje neúnavná touha po moci. Ayutthaya byla trnem v oku sousedním Barmanům (s velkým B :)), kteří na Siam od roku 1574 podnikli několik válečných výprav a snažili se jeho hlavní město dobýt. To se jim po 200 letech obléhání skutečně povedlo. Ať bylo dříve město jakkoli velkolepé a nádherné, Barma jej dokázala doslova srovnat se zemí, dřevěné stavby spálit, cihly z posvátných chrámů rozprodat, zlatá bohatství ukrást a obyvatele zajmout do otroctví a/nebo popravit.

A tady začíná vzestup Bangkoku, který převzal funkci hlavního města.

O co velkolepější je čtení o ayutthayské historii, o to smutnější je pohled na to, co z tak významného města zůstalo dodnes.

Naše cesta Bangkok - Ayutthaya

Do Ayutthaye jsme se vydali hned další ráno po naší první procházce Bangkokem a musím říct, že navštívit tohle místo bylo mojí hlavní motivací, proč celou výpravu do Bangkoku podniknout.

Doprava mezi oběma městy nemůže být jednodušší. Protože je Ayutthaya od Bangkoku vzdálená jen 80 km, vlaky sem jezdí každou chvíli - za den jich tuto trasu projede 32! Navíc je tento způsob cestování za hubičku, na osobu jsme zaplatili 20 THB (thajských bahtů), což je v přepočtu asi 15 Kč :D Pro srovnání: Doma jen za trasu Hodonín-Zlín, což je 63 km, zaplatím 99 Kč (pryč jsou doby In-karty, pryč jsou doby studentských slev.. :))

Bangkogské vlakové nádraží

Stylový pan průvodčí

Pokud ale nechcete sledovat pomalu ubíhající krajinu kolem a preferujete mezi městy rychlý přesun, můžete jet třeba minivanem, které jsou k dispozici na každém rohu. Jen už to nebude stát v přepočtu 15, ale 90 Kč, což je ale pořád příjemné :) Kromě minivanu můžete zvolit autobus, taxík (cca 700 THB) nebo plavbu lodí po kanále, který města spojuje. Cena za loď už ale bude mnohem vyšší a navíc lodě nevyplouvají nijak pravidelně, vše si musíte dopředu domluvit sami.

Welcome to Ayutthaya!

Po 2hodinové cestě vlakem jsme dorazili na místo a před nádražím už na nás čekala spousta tuk-tuků připravených vzít nás k našemu ubytování.

Prvních pár chrámů jsme viděli už z tohoto chatrného (ale zato hodně svižného!) vozítka a já se nemohla dočkat až se dokodrcáme na náš penzion, vybalíme nejnutnější věci a chrámy půjdeme obhlédnout pořádně.

Desítky chrámů jsou po Ayutthaye rozmístěny na ploše asi 15 km2, terénem je naprostá rovina, sluníčko nám příjemně svítilo a projížďka na kolech byla ideálním způsobem, jak oblast křížem krážem objevovat. Majitelka našeho "guest housu" nám kola navíc půjčila úplně zdarma a to i s mapou celého historického parku :)

Stanoviště tuk-tuků před nádražím

Pokud jste vysocí (což oproti Thajcům jste), přeprava tuk-tukem nebude nejpohodlnější, protože se díky poskakování několikrát praštíte do hlavy. Ale ta jízda je zážitek :D

Plán Ayutthaye

Starověké chrámy

Oproti Bangkoku se na nás neblyštělo žádné zlato a neviděli jsme žádné přepychové paláce - to bychom sem museli dorazit o pár set let dřív. Teď nás obklopovaly cihlové ruiny velkých chrámů, čistá příroda a navzdory bujné historii taky neuvěřitelný klid.

V době rozmachu bylo hlavním stavebním materiálem dřevo a pro posvátné chrámy se volily cihly v kombinaci s kameny a zlatem. Jenže dřevěné stavby nevydržely několik městských požárů a jediné památky, které se dochovaly, byly ty cihlovo-kamenné. Baťa věděl, do čeho je rozumné investovat!

Wat Chaiwatthanaram (kdo tyhle názvy vymýšlí..)

Tento chrám byl naší první a asi i nejkrásnější zastávkou. Zaplatili jsme vstup 50 THB a já zjistila, že vzít si kraťasy nebyl nejlepší nápad. Přes bránu areálu mě pustili až když jsem si v obchůdku přes cestu koupila delší sukni a byla jsem tak pro buddhistický chrám řádně oblečená. Tohle jsou asi jedny z mála případů, kdy mužský doprovod nad nákupy oblečení prostě nemůže remcat - děláme je přece z povinnosti! :)

Chrám je postavený ve stylu zdobné Khmérské architektury, která je typická pro chrámy v Kambodži. Jeho součástí je 35 m vysoký prang a několik menších čedí. Celé místo je neuvěřitelně fotogenické a působí jako raketa, která co nevidět vystřelí do vesmíru :) Ve skutečnosti je ale khmérská architektura inspirována tvarem lingamu, jakožto symbolem hindustického boha Šivy a centrální nejvyšší stavba pak znázorňuje horu Meru - sídlo bohů. No a pak přišel buddhismus a stavba se obohatila o zobrazení Buddhy a dalších detailů tohoto náboženství.

Wat Mahathat

Před více než 600 lety, kdy byl chrám postaven, sloužil jako nejvýznamnější náboženské centrum Ayutthaye, čímž se stal hlavním terčem barmských nájezdníků, kteří místo vypálili a dokonale zničili.

Když všem buddhovým sochám Barmani "odsekávali" hlavy, jednu z nich se podařilo zachránit tím, že ji dali do výdutě kmenu nedalekého stromu. Postupem času kořeny hlavu omotávaly a dál divoce rostly, až z toho vznikl jedinečný úkaz - hlava Buddhy jakoby z fíkovníku přímo vyrůstala. Mimo jiné jsem se dočetla, že tento druh fíkovníku se jmenuje "Banyan tree" a je to národní strom Indie.

Wat Phra Si Sanphet

Nejrozsáhlejším a nejkrásnějším chrámem své doby byl Wat Phra Si Sanphet, který sloužil jako královský palác. Po smrti tří ayutthayských panovníků se jejich popel pohřbil (a možná se i dodnes uchovává) právě tady - každý pod jednou z věží. Všechny tři hlavní věže byly tehdy pokryty zlatem a taky tu stála socha Buddhy vyrobená z bronzu a 350 kg zlata. Kam se toto drahé kamení podělo? To ví snad jenom samotný Buddha a zlodějské kroniky..

Model původního chrámu

Dnešní podoba

Wat Mongkhon Bophit

Chrám se nachází jen pár kroků od Wat Phra Si Sanphet a proti ostatním chrámům se dodnes aktivně používá k náboženským účelům. My jej zastihli při romantickém slunečním západu.

Wat Lokaya Sutharam

Socha Buddhy byla původně zastřešená, ale po velkém městském rabování v minulých stoletích leží doslova počasí napospas - do sochy už dvakrát udeřil blesk. Tato 42 metrů dlouhá a 8 metrů vysoká socha je na některých fotkách k vidění zahalená do oranžové látky, stejné, jakou nosí buddhističtí mniši.

Bezhlaví Buddhové

Ayutthayu a její chrámy dříve zdobily tisíce soch Buddhů: ty zlaté byly po barmské invazi rozkradeny jako válečné kořisti (dodnes jsou k nalezení ve všech možných světových muzeích), kamenným sochám byly alespoň odseknuty hlavy a těla byla navíc "rozlámána" na několik částí.

Já doteď nechápu, jak mohli těm mohutným kamenným sochám hlavy odseknout nebo odříznout tak přesně a tak rovně! Podle mojí teorie zkrátka Barmani už v té době ovládali laserovou technologii, jinak to není možné! :D My si pořád o předcích myslíme, že to byla nějaká primitivní společenství, ale něco mi říká, že bychom docela zírali. V příštím životě chci být věhlasnou archeoložkou a záhadoložkou - tak jako Daniel v Hvězdné bráně! :D

Některé sochy mají to štěstí, že se podařilo najít jejich padnoucí kusy a jsou tak znovu kompletní. Vždy jdou ale vidět spoje po slepování jednotlivých dílů dohromady. I přes rozčtvrcení si ale Buddhové pořád zachovávají svůj pokojný výraz.

Městské oslavy

Při celodenním ježdění od jednoho kouta parku ke druhému jsme si všimli, že město je docela rušné a lidé každé možné místo zdobí bílo-červenými fáborky a látkami. Že by to bylo kvůli nám? :) Zjistili jsme, že Ayutthaya nás do svého centra vlákala zrovna v období jejích 10denních oslav!

Ty ale nemají kdovíjaký historický původ, důvodem oslav bylo výročí zápisu tohoto místa na Seznam kulturního dědictví UNESCO, ve kterém Ayutthaya figuruje od roku 1991.

Večer se v celém městě otevřely stany a stánky s jídlem, opodál stálo velké jeviště pro různá vystoupení a všude nás provázela vůně Thajci oblíbeného perníkového koření. Přesto, že bylo asi 25 stupňů, prosinec měl konečně nádech Vánoc! :)

Všechno se neslo v tradičním duchu - lidé nosili tradiční oblečení, zněla tradiční hudba a dokonce i paní, která pražila kukuřici tak dlouho, až z ní vypukl popkorn, se držela tradičních postupů :D Celé balení za 10 THB (7 Kč)? Tomu jsme nemohli odolat!

Wat Yai Chai Mongkhon

Další ráno před odjezdem zpět do Bangkoku jsme navštívili ještě tento chrám, který by bylo škoda vynechat. Postaven byl pro mnichy, kteří se do Ayutthaye vrátili ze studií na Srí Lance a v jeho areálu byla i menší květná zahrada.

Pokud se vám zdá, že věže na fotkách někdy nejsou zrovna rovné, tak se vám to nezdá. Spousta věží a čedí je v už docela varovném sklonu, ale kolem takových památek už stojí lešení a pracuje se na jejich opravách.

V historickém areálu Ayutthaye je toho k vidění tolik, že za jeden den a jeden večer všechno stihnout nejde. Chrámy nám ale po čase začaly splývat a připadat hodně stejné. I přes to ale Ayutthayu považuju za jedno z nejkrásnějších a nejvíc mystických míst, jaké jsem kdy navštívila. Jen těžko uvěřit a těžko si představit, že toto místo, na kterém jsme strávili pohodový den a večer a které na nás působilo neuvěřitelně klidně, má tak dramatickou historii.

A která místa jsme navštívili po návratu do Bangkoku? Na článek můžete pokračovat zase tady :)

B.