Holky na tripu: Doumen a chrám Jintai

O víkendu Martin se svými kolegy vyrazil na teambuilding do Hong Kongu, a tak jsme se s holkama z práce rozhodly, že taky něco podnikneme. Program jsem nechala na nich a čekala jen něco menšího, třeba procházku městem nebo výšlap do okolních kopců, což je tady docela populární způsob trávení volného času (já se popravdě vůbec nedivím, příroda je tu fakt pěkná!). Nakonec ale Maggie řekla, že vezme auto, a tak jsme spolu se Sharon a Stellou vyjely za hranice pro mě známého centra vstříc zhuhaiské periferii!

Když mi Maggie řekla, že má auto, rozhovor vypadal nějak takto:

Já: Wow, ty máš auto? Jaké?

Maggie: Červené.

:D 

Asi mi to nebudete věřit, ale po spoustě večerů v pánské společnosti, kdy se přítel dokáže s ostatními o autech bavit 5 hodin v kuse (výkony, válce, detailingy, šířka pneumatik a snad i výkonnost ostřikovače) mi tato Maggiina stručná odpověď přišla osvěžující a hlavně naprosto dostačující! Takhle si představuju ideální konverzaci o autech, haha! :D

No ale víte co? Nakonec se z toho Maggiiného červeného auta vyklubala Škoda Rapid :) Škodovky jsou tu celkově docela oblíbené! Ještě víc jsou tu ale k vidění nové charismatické Mercedesy <3 A ať máme ty důležité stáje komplet - Ford tu občas projede taky, akorát nadšení z této značky přenechávám odborníkovi největšímu ;D

Doumene, Doumane, kdo po tobě ide?

A teď zase pár řádků k tématu. Namířeno jsme měly do zhuhaiské části Doumen, kde to holky taky ještě neznaly a jak mi bylo řečeno, navštívíme tam jednu slavnou historickou uličku a nedaleký chrám Jintai. 

Co se týče první zastávky, ta by šla charakterizovat jednou (dlouhou) větou: Ulice Doumen je sice od roku 2013 zapsaná jako Historická a kulturní ulice Číny, ale já si myslím, že pokud někdy budete v Zhuhai a tuhle slavnou uličku vynecháte, aaabsolutně vůbec nic se nestane.

Ale ne, zase tak tragické to nebylo. Holky to sice zklamalo a nebudu říkat, že já jsem od toho taky nečekala trochu víc, ale na druhou stranu bylo fajn vidět Zhuhai bez makeupu. Žádná supermoderní nákupní centra s fontánami, která vidíme v centru, žádné pečlivě udržované zahrady kolem chodníků, jako máme kolem našeho bydlení.. Tady nás čekala vcelku omšelá čtvrť s ukázkou každodenního života Číňanů, kde si člověk připadá, jakoby se právě ocitl v jednom z dílů Cestománie.

Doteď lituju, že jsem si ho nekoupila! :D

Podle zdobení některých budov musela být Old Doumen Street svého času krásným místem ideálním pro život zámožnějších lidí. Na některých domech jsou doteď vidět umělecky štukované omítky, malby, balkonky.. Prostě vše, co se na místo, které v 19. století představovalo důležitý dopravní/logistický/obchodní uzel, sluší a patří. 

Dnes je ale z každé druhé budovy buď obchod se suvenýry, nebo "restaurace", ze které se line vůně jídla - občas příjemná, často právě opačná :) Proč jsem použila ty uvozovky? Nejsem si úplně jistá, jestli ta místa můžu restauracemi nazvat :D Spíš bych řekla, že si někdo otevřel garáž, vybavil ji párem plastových stolků a židliček a.. začal vařit. Vždycky mě pobaví představa, co by na to říkaly směrnice a normy Evropské unie nebo České hygieny :D Z čeho by ale šli evropští úředníci do mdlob, to místním lidem přináší potěšení - snad v každém takovém podniku sedělo pár osob, které si nad jídlem spokojeně povídaly a užívaly si volného víkendového dne. A to je to podstatné! :)

Tradiční jídlo "zongzi", což je rýže zabalená v bambusovém listí. Může být připravená jak na slano, tak na sladko - já vyzkoušela tu slanou verzi.. a jak bych to zhodnotila? Mno, tuhle lahodu mi stačilo ochutnat jen jednou :)))

Ale i přesto, že byla tato část města zanedbaná a působila na mě jakkoli, jen ne přátelsky, útulně nebo jinak atraktivně, přišla mi tak nějak autentická. To slovo teda zní strašně hipstersky, ale těžko hledám ekvivalent, který by to vystihl líp. Navíc - co dnes není autentické, jako by se o svou existenci ani nemuselo snažit. A Čína, ta se snaží!

Chrám Jintai

Zato když jsme se po obědě v normální restauraci (se skvělým sushi mimochodem!) vydaly k našemu druhému cíli, buddhistickému chrámu Jintai, to už byla jiná paráda :) Chrám se nachází až na samém vrcholu hory Huangyang a kdybyste tento kopec hledali, najdete jej mezi horou Bílého tygra a horou Zeleného draka. Ty jejich názvy mě baví :D

Auto jsme zastavily přímo pod kopcem u přehrady Wangbao a vzhledem k tomu, že to bylo snad poprvé, co jsem tu viděla vodu modřejší než nebe (ono bylo totiž zrovna zataženo, haha), pořádně jsme se tou azurovou barvou pokochaly, udělaly desítky fotek a vyrazily vstříc půl kilometru vzdálenému chrámu. Na hiking tak přece jen došlo :)

Tyhle sochy v jejich divných pózách jsme nemohly nechat bez povšimnutí :D

Po stovkách schodků a několikrát ztraceného a znovu polapeného dechu jsme se konečně ocitly nahoře na hoře. Před námi se rozprostřela tři náměstí, každé se svým vlastním chrámem. Jak to v takové džungli před více než 700 lety postavili? To netuším. Asi jim při budování pomáhal sám velký Buddha nebo tak něco.

Cesta nahoru: schody, schody, schody a ... schody. A ještě galantní kluk, co nese své dámě kabelku. Pan Špaček by mu dal za uši! :D

Cesta nazpět přes hezký park a hlavně nikde žádné schody! :D

Musím říct, že na tomto výletě jsem zjistila tři věci:

1. Většina čínských buddhistických chrámů si je podobná jako vejce vejci a dokonce se i u všech vznáší stejný dým z vonných tyčinek, ale člověka to jaksi ne a ne omrzet :) 

2. Nejsem zase tak velký fotomaniak! Holky mi předvedly, že přede mnou mají v téhle disciplíně slušný náskok :D Tentokrát jsem to totiž byla já (snad poprvé za celý můj život!), kdo musel na každém kroku čekat na ostatní, až se jim konečně povede každý centimetr pečlivě zdokumentovat.

3. Mít auto je super, asi si ten místní řidičák Martin přece jen bude muset udělat :D Proč ne já? Já bych se do místní dopravní chaos-džungle totiž neodvážila.

Jo a ještě 4.: s angličtinou tu pochodím jen těžko, večery nad učebnicí čínštiny by potřebovaly rapidně zintenzivnit! 0:)

- B.