Rozcestovaný rok *2017*

* Zlín * Bosna * Chorvatsko (poprvé!) * Černá Hora * Hong Kong * Čína * Olomouc! *

..kolik míst že se dá v jednom roce navštívit, pokud stále studujete a pracujete, a to ne zrovna jako letuška? Dost. :)

Dneska mám nutkání si ten předchozí rok trochu zrekapitulovat, vybalancovat, co mě potkalo, co jsem zvládla, jaká místa navštívila.. Ony ty přelomy dvou let k takovému hodnocení vždycky svádí (a když jsem článek rozepisovala, bylo tohle téma ještě aktuální :D). Takže: "Dnes se podíváme zpátky do minulosti na tooo..."

Můj rok 2017 mi přijde takový "letem-světem". Jak rychlostí, se kterou utekl, tak i doslova:

Adios, Zlíne!

Celý rok začal odstěhováním se ze Zlína, který mi za těch 5 let studií k srdci přirostl víc, než jsem si do té doby uvědomovala. I když to často bylo místo plné šíleného kvanta seminárek a zkoušek, celou tou plejádou povinností mě provázeli skvělí (a krásní a neklidní :D) lidé, kteří se mnou po celou tuhle etapu sdíleli podobný osud. Ve dvou že se to lépe táhne? Co teprve s celou holčičí partou, to vám ty studijní záležitosti vždycky připadají veselejší - a co teprve ty nestudijní! ;D

No a taky je Zlín městem hospůdek a zeleně kam se podíváte. Myslím, že ty oázové parky jsou jeho vůbec největší parádou!

Ahoj, pracovní živote!

Brigád a různých stáží jsem zkusila docela dost, ale tentokrát už šlo přece jen o dlouhodobější (ale stále dost volnější) zkušenost. Zdravím kyjovskou cestovku Régio! :) Až si budete vybírat dovolenou, koukněte na caregio.cz nebo si udělejte relaxační víkend na jižní Moravě a vyrazte třeba na Bukovanský mlýn nebo si s kamarády na pár dnů zarezervujte chatu podle vašich ideálů. V Régiu vám pomůžou se vším :) Navíc v Česku máme tooolik krásných míst, která si o výlet vyloženě říkají!

Během toho stážování jsem si po večerech spisovala řádky, které se skoro ne a ne zformovat do náležité důležitosti level diplomka a pak už to šlo ráz na ráz: Dny naprosté izolovanosti při učení se na státnice, nervy jako blázen v Den D a finální získání tří písmenek před jménem vypocených dřinou, nervy a slzami (jen tou krví naštěstí ne :D).

A víte co? Od bakalářských státnic mě poprvé vyhodili (takže hvězda zazářila až v září), zato u těchto inženýrských státnic jsem měla nejlepší výsledek z oboru! Tomu říkám #progress :D

I pád na pusu je pohyb dopředu.

Státnicový den ale nakonec přinesl jeden z nejlepších momentů vůbec - pochopitelně až jeho odpolední část. To si sedíte v parku spolu se spolužáky, ze všech srší radost z úspěšně složené poslední zkoušky, slunko svítí a když to tak celé sledujete, přijde vám to jako zhmotnění slova pohoda :)

Zkrátka takový ten vzrušujícně-napínavý mezičas při opouštění důvěrně známé školy a jedním velkým otazníkem, kdy všichni mají spoustu plánů, ale nikdo vlastně neví, co bude. Nebo alespoň v mém případě. Dokud jsem v ruce nedržela letenky, nevěřila jsem, že do Číny vážně odletíme :)

Jinak, ta tři nově nabytá písmenka před jménem mi zatím přijdou trochu k ničemu, ale jejich čas možná ještě přijde. Jednou si je třeba můžu napsat na poštovní schránku :D Jak nám ale říkali učitelé, ve vysokoškolském životě jde hlavně o nasávání znalostí, možnosti zahraniční zkušenosti (v historii starého blogu můžete na téma "Erasmus v Bordeaux" najít X článků), potkávání nových lidí (oni rádi říkali "navazování kontaktů", ale to mi přijde jako když někdo mluví o strojích, které se mezi sebou spojují různými drátky) a prodloužení našeho mládí. Protože pracovat pak člověk může zvesela až do finále..

No a třeba budete mít výšku "s bonusem" a zrovna tady navážete kontakt s někým natolik výjimečným, že s ním ty kontakty budete navazovat a navazovat a drátky propojovat víc než velmi rádi a tato aktivita vám vydrží až za hranice Zlína, Česka, Evropy a beztak se ty naše kontakty kontaktí i v nějakém paralelním vesmíru :D <3 Ale zpět na zem - vysoká škola ukončená a jelikož má člověk po státnicích mozek přeplněný naprostými zbytečnostmi, na léto jsme si naplánovali provětrání hlavy v podobě dovolenkového roadtripu po Jadranu s poznávačkou měst Bosny, Chorvatska a Černé hory. Musím říct, že převádění těchto plánů v realitu bylo dokonalé!

Slavný most v bosenském Mostaru

Čínská Zhuhai: nový domov

Na jadranský výlet o pár měsíců později navazovala cesta ještě trochu dál na východ: naše první omrknutí čínské subtropické Zhuhaie, která se stala naším novým domovem na dalších pár let. Takže mě čekalo už druhé stěhování tohoto roku! Tentokrát už ale ne z univerzitního města do domova, ale z domova do úplně jiného vesmíru. Doslova. :D

Cestovatelské články mám samozřejmě v plánu psát i odtud, akorát skloubit výlety s prací je pracné. Holt si najednou po studentském životě musím zvyknout na to, že na roční cestování mám limit 25 dnů dovolené. A když už jsem najednou tím dospěláckým systémem takto (s)vázaná, tak ať těch 25 dní stojí za to!

Kromě intenzivního prozkoumávání Zhuhaie jsme z našeho "to-visit" seznamu zatím odškrtli Hong Kong (článek tady) a tak-nějak-napůl i Macau. Snad tohle skóre brzo vylepšíme a ostatní místa budou následovat cobydup! :)

Slavná hongkongská dvoupatrová tramvaj

Noční panorámata

Ale i přesto (nebo právě proto?), že byl můj rok 2017 rozběhnutý do všech koutů, tou nejočekávanější a rozhodně nejnatěšenější cestou, byla předvánoční výprava z Číny domů!

Nemohla jsem se dočkat sněhu, protože co to je za prosinec při 20°C? :D Nemohla jsem se dočkat mamčiny nejlepší kuchyně na světě a hlavněěě jsem se nemohla dočkat až uvidím všechny moje nejmilejší! A co bylo skvělé, těch setkání vyšlo víc, než jsem vůbec čekala, že by v tak krátkém čase mohlo klapnout - přece jenom jsme domů letěli jen na 2 týdny a naše rodiny s kamarády jsou rozmístění po celé republice.

Směr: Domů! :)

Zkrátka proběhlo veelké shledání s našimi rodinami, kde jsme se i přes veelké vzdálenosti potkali téměř všichni :)

A pak následovala setkání další a další:

• s naší zlínskou holčičí partou v Olomouci, ze které jsem do té doby znala pořádně jen vlakové nádraží (a panenkoskákavá, to město je fakt pěkné!)

• s kamarádkou z Brna, která s přítelem zrovna lyžovala v Jeseníkách, což do plánu padlo naprosto dokonale (osud nebo náhoda? :))

• oslava Silvestru s dalšími kamarády - známými i novými

• setkání v domovině s kamarádkou, u které na nás při příští návštěvě místo jednoho caparta budou čekat už dva! :-* 

A i ten sníh nakonec napadl :)

..a všechno tohle za doprovodu vánoční atmosféry, krásných dárků, s vědomím, jak skvělé lidi člověk má kolem sebe a s vědomím, že je parádní mít se kam vracet :)

Když jste doma dlouho, většinou vám všechno strašně rychle zevšední a všechno berete automaticky jako samozřejmost. Když se domů vrátíte po 4 měsících a ještě k tomu jen na skok, vnímáte domov s vděčností - tak, jak by to mělo být neustále.

Cestování je super, ale co teprve ty návraty a shledání!

Akorát nesmíte myslet na to, že za pár dnů od všech poletíte zase pryč - čím víc jezdíte domů, tím víc loučení vás pak čeká. Ale naštěstí, ten nejdůležitější člověk stále zůstává po mém boku <3 :)

B.