Boracay: Na 9 dnů v ráji

Věděli jste, že Filipíny mají přes 7,000 ostrovů? A že jeden z nich se jmenuje Boracay? :)

Pokud jste o Boracay nikdy dřív neslyšeli, ještě před pár měsíci jsme na tom byli úplně stejně. Ostrov se do našeho hledáčku dostal až poté, co nám jej kamarád doporučil k navštívení po své dovolené právě tady. A pokud vám někdo z výletu ukazuje fotky přírody, jakou znáte jen z katalogů exotických destinací a tyhle fotky jsou pořízené jen pár hodin letů od vás, proč se tam nepodívat taky?

Na začátek si zase neodpustím trochu základního infa:

* Filipíny si v historii zažili španělskou i americkou nadvládu, nezávislost jim přinesl až rok 1946

* Osob tu žije 105 milionů (+ turisté, což je dalších pár milionů nahoru)

* Vlajka je hodně podobná té naší, jen barvy si prohodily svá místa a navíc ji Filipínci obohatili o sluníčko :)

Skoro jako doma! :D

* Pokud sem zavítáte, největším výdajem budou letenky. Jinak je tu levno - krom vlajky jsou tu s Českem srovnatelné i ceny

* Domluvíte se tu anglicky, což nám po 6 měsících v Číně připadalo skoro jako rozmazlování :D

* Od dubna do září je ostrov pro turisty zavřený, takže jsme to stihli tak-tak

* Kdybyste ostrov googlovali, musíte hoodně zoomovat, abyste jej vůbec našli

* A kdybyste ostrov hledali na mapy.cz, všechny tamní obrázky pochází od Martina! :D 

* Na každém kroku slyšíte kokrhání kohoutů, za kterého ráno vyloženě vstáváte. Myslela jsem, že kohout je třeba národním zvířetem, ale pak jsem zjistila, že se na ostrově holduje kohoutím zápasům.. :/

* Doporučujeme hotel: One Crescent Place

* Doporučujeme restauraci: Niu Ohana - večeře u živé hudby (Beatles, Oasis, the best of 90's!) a úúúchvatných západů slunka <3

A teď už k výletu!

Jakmile v únoru přišel Čínský nový rok a s ním pár dnů volna, přesně v půlnoc jsme za sebou zabouchli dveře našeho bytu a vyrazili. Next stop ➡ exotikaaa! Naše trasa vypadala následovně:

1. taxík Zhuhai ➡ Macau

Při čekání na let z Macau jsme zatím obhlédli kasino Venetian, o kterém jsem už mluvila v tomto článku.

2. let Macau ➡ Angeles

Tady jsme čekání na další let prospali.. pokud slovem "prospali" můžu označit ty desetiminutovky spánku na velmi pohodlných letištních lavičkách :))

3. let Angeles ➡ Caticlan 

Naše cesta odtud pokračovala vrtulovým letadlem a já doteď nechápu, jak to mohlo vzlétnout?! :D Vrtule ale brzo rozprášily otázky v hlavně a já si užívala výhled z okýnka: pod sebou jsme jako malé kupky viděli několik filipínských sopek. Velkou parádou taky bylo, že nás letuška přesadila do předních míst s extra porcí prostoru pro nohy. A taky jsem při palubní soutěži vyhrála kosmetickou taštičku společnosti Cebu Pacific! ;-D

Sopka vykukující až nad mraky

4. plavba loďkou Caticlan ➡ Boracay

Protože Boracay je fakt maličký ostrov, vlastní letiště by se na něj ani nevešlo, nehledě na to, že by to bylo úplně zbytečné. A vůbec - kdybychom přiletěli rovnou na Boracay, asi bychom minuli takovou krásnou uvítací desku plnou hledaných zločinců :D To je přesně to, co chcete při příletu vidět :))

Uvítací cedule: Tito vrahové a únosci jsou někde kolem, pozor!

Tohle už bylo mnohem lepší uvítání! :)

5. a konečně cesta Boracay přístav ➡ Boracay hotel

Poprvé v životě jsme jeli v něčem, co vypadá jako "pojízdná budka s motorkou po straně" a vůbec netuším, jaký je správný název (tuk-tuk to nebyl). Každopádně spolu s tricykly a jízdami na motorce (ve třech lidech - taky fajn! :D) je to nejčastější způsob přepravy po celém ostrově.

Cestování a hlavně čekání na navazující lety nám zabralo celých 12 hodin. A když začínáte svůj trip o půlnoci, znamená to víc než 24 hodin téměř bez spánku. Byli jsme rozhodnutí, že první věc po příletu bude sprcha + padnutí do postele. Ale popravdě, kdo by šel spát, když právě připlul na dosah ruky jedné z nejkrásnějších pláží světa? :)

White beach

Když jsme se vymotali z úzkých uliček mezi budovami a před námi se otevřel pohled na tu nádheru, byl to jednoduše 100% wow-efekt - 5 kilometrů bílých pláží, moře azurovější než oči Froda Pytlíka, obloha stejné barvy.. Jak dlouho že tu chceme zůstat? Celý rok? Tak jo!

Brzy ale zjistíte, že pokud od turisticky vyhledávané White beach očekáváte klidný relax a podřimování na pláži, realita vás z idealistických představ vyvede hodně rychle. Přes den vás v pravidelném intervalu 5 minut vyrušují plážoví prodavači, kteří vám neúnavně nabízí (a často až vnucují) cokoli, s čím zrovna obchodují. Oříšky, hodinky, brýle, klobouky, plážové aktivity.. A to i tehdy, když vidí, že klobouk a brýle máte a víc jich zřejmě zrovna nepotřebujete :D Takže ne, ne, to už máme, to taky a ne. Díky. A za pár chvil situace znovu s jiným prodejcem. A znovu. A znovu. Rrrrgh!

V podvečer se pak White beach zase promění na docela rušnou promenádu, kdy spolu páry či rodinky procházkují podél moře a sledují ty dokonalé západy slunce na horizontu. Byla to romantika, akorát těch lidí bylo dost :) Všechno se ale zlepšilo, když období oslav čínského nového roku odeznělo a ostrov se oproti původním poměrům turisticky vylidnil.

Puka beach

Víc než proslulou White beach jsem si užila Puka Beach v severní části ostrova: byla mnohem klidnější, se skoro žádnými plážovými obchodníky a navíc - celodenní pronájem lehátka se slunečníkem jen za cenu toho, že si koupíme kokosový drink a pivko? Může být! :D

Ale čím podle mě Puka beach konkurovala té první úplně nejvíc, byly skvělé masáže v jedné "chatrčce" přímo na pláži. Z lehátka byl navíc náramný výhled přímo na celou tu idylu pod náma, awww! :)

Tenhle kokosák se mi postaral o celodenní pronájem lehátka <3 :D

..nebo private beach?

Kromě Puka Beach objevil Martin na mapě taky jednu naprosto liduprázdnou pláž, která nepatřila žádnému hotelovému resortu - a narazit na podobnou pláž bylo těžší, než jsme si mysleli! Podle mapky jsme ji úspěšně našli a zatímco si Martin skákal do hlubin z obřích balvanů, já se místo do vody ponořila raději do knížky. Oběma nám to šlo moc dobře :) 

Fakt to vypadá jako brána za dobrodružstvím! :)

Asi mám ráda proužky! :D

A život mimo pláže?

Ať už ale vypadá život na pláži sebekrásněji, okolí už tak malebné nebylo. Všudypřítomná chudoba (kromě luxusu kolem 5* hotelů) je něco, co člověk při internetovém vyhledávání spíš nenajde. Obrázky ulic, silnic, dopravy a celkové civilizace už totiž zrovna nesplňují kritéria fotek, kterými by se turisté nebo cestovky chtěli chlubit na sociálních sítích. Ani ten nejlepší filtr na světě totiž neudělá ulici upravenější, čistší a méně zoufale vyhlížející.

Byl to vlastně můj úplně první dojem z Filipín: "Proboha, tohle že je jedna z nejvíce turisticky vyhledávaných oblastí?" Kdybychom sem přijeli za atraktivní dovolenou jako z plakátu před rokem, prvotní šok by byl asi mnohem větší. Po všech zkušenostech z návštěv čínského venkova nebo z procházek chudými Zhuhaiskými částmi už jsme na podobné okolí vlastně docela zvyklí.

Lidé na Filipínách mají materiálně jen zlomek toho, co je považováno za standard u nás. Ale zato se oproti nám neustále usmívají, jsou hodní, usměvaví... a šťastní! :)

Tímto vás ale od návštěvy Boracay vůbec nechci odradit. Tento miniostrůvek za návštěvu rozhodně stojí a co místu do bohatství chybí po ekonomické stránce, to je vyvážené v obřím bohatství přírodním. Navíc se místní lidé usmívají tolik, že z toho nabýváte dojmu, že jim život v jejich obydlích snad i vyhovuje. To jen my pořád budeme fňukat, že nám něco chybí, ačkoli toho vlastníme až příliš :) #ChvilkaMoudra

A co na Boracay podniknout, pokud stejně jako my nechcete celé dny trávit sluněním se na pláži? To se můžete dočíst zase tady :)

B.